Snídaně ve fastfoodu, placené featury do onlajnovky, kino, jízda tágem... Nejsou to velké peníze, ale rozkutálí se tak rychle! A když dojdou, co přijde pak? Kreditka? Půjčka? Kam Tě to až může dovést?
Psali jsme, že nynějším tématem na našem portálu budou peníze. A čím jiným do tématu skočit, než otázkou, co to peníze jsou a jakou vlastně mají cenu?
O šikaně už jsme napsali poměrně dost, to však vůbec neznamená, že by téma bylo vyčerpáno, naopak! Šikanu vnímáme jako palčivý problém, ať už je to posmívání, ponižování a pomluvy, nebo dokonce násilí a vyhrožování. Šikanovaný člověk zažívá velkou beznaděj a neví, jak z toho ven. Proto pokračujeme v našem seriálu a tentokrát se zaměříme na to, jak šikaně předcházet a jak se s ní vypořádat.
...píše se šestého listopadu, do výplaty zbývá minimálně týden, v peněžence je 89 korun, 1 euro, 35 centů a plastové kolečko do nákupního košíku. Na účtu zbývá 3298 korun, to nezní špatně. Ale do výplaty se strhne ještě 3230 korun, takže na útratu zbývá 68 kaček. Přemýšlím, že bych si někde půjčil, ale banka by mi půjčku asi zamítla a jinde se bojím…
Je Ti takový scénář povědomý? Tak se pojďme společně podívat na to, co s tím udělat!
Nedávno jsem byl svědkem jedné výmluvné situace. Skupinka čtyř kluků táhla jednoho spolužáka za svým na první pohled kápem se slovy: „Hej kámo, tak ti ho vedem!“ To mi nedalo a musel jsem se zeptat, jestli jim přijde v pohodě někoho takhle „vést“ div ne spoutaného. Všichni odpověděli větou, která je v nadpisu tohoto článku, a ten vedený s docela uvěřitelným úsměvem přitakal, že tomu tak je. Snad ano. Ale sáhněme si do svědomí, jestli jsme se někdy neúčastnili takové hry, která by už hrou tak úplně nebyla…
Za pár minut se otevřou volební místnosti a plnoletí občané budou moci vyjádřit svoji vůli, kdo by je měl zastupovat. Tentokrát na úrovni obcí, případně městských částí, a na třetině našeho území budou volit také své senátory. Víš, jak taková věc funguje a k čemu je to dobré?
Já nevím, musí to být každý rok takové překvapení? Po dvou měsících prázdnin prostě přichází škola se stejnou pravidelností, jako když slunce každé ráno vychází nebo mobil chce každý večer na nabíječku… Vyhlídka deseti měsíců ve školních škamnách možná není pro každého příjemná, ale stejně si myslím, že je to spíš důvod k těšení než k děšení. Stačí si přístup ke škole nastavit tak, abychom se ze všech těch povinností nezbláznili. Jak? Třeba pomůže těchhle pár fíglů.
Šestnáct tisíc tři sta jedna. Přesně tolik dopravních nehod se stalo během prázdnin loňského roku. Je to číslo rozhodně vyšší než v jakýchkoliv jiných měsících a rozhodně není důvod se domnívat, že by tomu letos mělo být zázračně jinak. Pokud se nechceš i Ty stát součástí těchto statistik, je třeba pro to něco udělat. A pokud chceš vědět, jak se zachovat, když už k bouračce dojde, je potřeba být připraven.
Ty nejužitečnější nástroje zpravidla nebývají ty nejdokonalejší, ale ty nejpřístupnější. Jako třeba kapesní nožík. Jasně, pila je větší, sekera rychlejší, CNC fréza přesnější. Ale ten nožík se jako jediný vejde do kapsy a může vykonat práci všech zmíněných nástrojů kdekoliv na světě. A, světe, div se, stejná přístupnost a variabilita jde ocenit třebas i u takové banky.
V lednu a únoru jsem si na jdidoklubu.cz povídali o lásce a o všem, co s tím souvisí. Ptali jsme se také vás, jak se na lásku díváte, a co pro vás láska znamená. Již brzy vyhlásíme výherce této soutěže, mezitím se ale pojďme na vaše odpovědi společně podívat - „v článku jsou vaše citace psané kurzivou v uvozovkách“ – a udělat si malé ohlédnutí za celým tématem. Tento článek ti může posloužit jako rozcestník, najdeš tu spoustu zajímavých odkazů o lásce, partnerství a sexu.
Má cenu tenhle vztah ještě zachraňovat? Když se chci rozejít, jde to udělat "dobře?" Když dostanu kopačky, jak to mám zvládnout? Může mě rozchod nějak posílit
Láska je mocná čarodějka. Záhadné city se zrodí jako blesk z čistého nebe a odpálí nás do stavu blaženosti, nebo totální depky. Láska je častým tématem hovorů, motivem písní či motorem umělecké tvorby, stojí v pozadí velkých činů – ušlechtilých i podlých. Z lásky se lidé rodí a někdy bohužel i pro lásku umírají. Toužíme po lásce, hledáme lásku, představujeme si lásku, láska je opředena mnoha sny a fantaziemi. Ne všechno, co se ale o lásce říká, je pravda. Ostatně – i láska může být jen klam. Jak to ale poznáme? Pojďme se společně mrknout na ty nejčastější omyly zamilovaných.
No sláva! Už to skoro vypadalo (aspoň tady v Praze a okolní kotlině), že letos zima snad ani nepřijde. Dobře, zrovna dneska je venku stejně ošklivá obleva, nicméně hory už jsou dostatečně bílé, abychom vyrazili na hory. Ale tušíš, co na horách krom sjezdového vybavení potřebuješ? No jasně, umět se tam chovat! Některá pravidla jsou jasná, jiná člověka mohou překvapit. A pak jsou nepsaná pravidla a doporučení, která často získáme až s nabytými zkušenostmi, jenže to už může být pozdě. Tak se na to pojďme mrknout, ať na horách nepůsobíme jako kalamita srovnatelná s orkánem nebo sněžným mužem...
Partnerská láska je prapodivná věc. Přestože ji většina lidí během svého života pozná, dlouho bychom přemýšleli nad tématem hůř uchopitelným, než je právě toto. Vždyť každý vztah a každá láska je něco úplně jiného, něco nového, jedná se přece o vztah dvou originálních jedinců, tak to musí být něco neopakovatelného a nepopsatelného, ne? No, tak trochu to je a není pravda, záleží, z jakého úhlu se na to podíváme…
Přibližně každých 40 vteřin spáchá na Zemi někdo sebevraždu. Za rok to dělá něco kolem 800 000 dokončených sebevražd. Dobrovolné sáhnutí si na život je stále větším tématem, neboť za posledních 45 let počet těchto incidentů plynule roste. A to až na tolik, že je sebevražda mezi třemi nejčastějšími příčinami úmrtí pro lidi mezi 15 – 45 lety. I kvůli těmto číslům si 10. září připomínáme Světový den prevence sebevražd.
Dnes máme poslední den prázdnin (alespoň tedy kalendářně; reálně máme před sebou pořád ještě tři dny volna). To je blbá věta na úvod článku, co? Člověka to moc nepovzbudí, když se mu připomíná konec něčeho příjemného. Ale je to podobné jako když stojíš před branami dospělosti – to co je před Tebou, není horší ani výrazně lepší. Jen je to jiné a musíme se na to připravit. Jdeme na to?
Je léto, doba dovolených, prázdnin, čundrů, výletů, táborů, doba veder a také doba letních bouřek. Všichni jsme už nějakou tu bouřku zažili a šťastně přežili a ještě jich spoustu zažijeme. Pojďme si povědět, co dělat, resp. nedělat, abychom nerozšířili řady těch, kdo se stali nešťastnou obětí hromu a blesku. A také abychom si s klidem užili výlet do přírody a netřásli se strachy o život.
Zatím jsme si tu v rámci našeho seriálu psali o různých nebezpečích, respektive o tom, jak se jim vyhnout. Že se to nepodaří vždy, to je nám asi všem jasné. Občas prostě utržíme nějaký ten šrám a pak záleží jen na tom, jak se s ním dovedeme popasovat. I relativně vážné úrazy a zranění mohou dopadnout dobře, pokud jsme na ně připraveni a včas je dovedeme ošetřit. To ovšem nejde vždy s holýma rukama.
Trávit léto u vody je ideálem mnoha lidí. Většinou však za ní chtějí vycestovat. Pokud velká voda docestuje za nimi, taková pohoda už to není. Co dělat, když přijdou povodně a jak se na ně připravit?
Požár Grenfell Tower z minulého týdne nám opět připoměl, že se občas stávají situace, které už zdaleka nemáme pod kontrolou. Nikdo z nás by se do takové situace nechtěl dostat, ale kdyby se tak stalo, asi bychom všichni rádi věděli, co dělat, abychom vyvázli. Přinášíme několik tipů přímo od těch nejpovolanějších - do Hasičského záchranného sboru České republiky.