Právě se nacházíme v období Vánoc, období, kdy je celý křesťanský a pseudokřesťanský svět tak trochu naměkko. Přejeme si, aby k sobě byli lidé hodnější a milejší a nebyly války a hlad a tak. Jasně, taky si přejeme dostat nový tablet či jinou elektroniku, na kterou sami nemáme prachy. Jak dosáhnout té druhé věci, to nevím (napadá mě leda makat a šetřit nebo se přihlásit do soutěže na jdidoklubu.cz). To první přání zní sice utopisticky a nereálně, ale každý můžeme udělat něco pro to, aby ta utopie získávala alespoň reálnější obrysy.
Jak dosáhnout toho, aby na sebe byli lidé hodnější?Z hodin dějepisu si pamatuju pár osobností, kteří se snažili přimět lidi, aby byli (podle své vlastní představy) hodní, silou. Vždycky tyto osobnosti provázely přídomky jako tyran, diktátor, krutovládce apod. Zdá se tedy, že přesvědčování ostatních k lepšímu chování je slepá ulička. Naopak většinou docela dobře funguje, když člověk začne u sebe. Nemusíme být všichni Matka Tereza a starat se o tisíce chudých dětí. Ani nemusíme být lékaři bez hranic a v Africe léčit ebolu. Totiž to nejlepší, co můžeme udělat, je udělat pokaždé to, co zrovna udělat můžeme. A vždycky můžeme třeba alespoň pomoci nějaké mamince s kočárkem do schodů nebo pustit důchodce sednout v tramvaji (nebo ženy libovolného věku - do háje, chlapi, vždyť je to slušnost! To vám není stydno, sedět na zadku a nechat dívku/ženu/babičku stát?).
...aby k sobě byli milejší?Asi vás nepřekvapí, že princip bude totožný. Milost a vstřícnost se nedá uzákonit. Může se však stát zákonem každého z nás. O co víc stojí říct prodavačce v krámu: "Dobrý den, poprosím Vás o tohleto a támhleto. Děkuji a přeji hezký den! Nashledanou," než "Startky. Červený. Dvoje. Nashle,"? Těch pár slov navíc nezabije nás ani tu prodavačku.
...aby nebyly války?Tady se přiznám, že je záležitost o dost těžší. Válečné štváče nepřesvědčíme svým příkladem, že nemají okupovat cizí země, vyhrožovat někomu vyhlazením a hnát vlastní lidi na porážku do bitev. Ale možná když sami nebudeme vyhlašovat svoje miniválky rodičům, kamarádům, partnerům atd., zkrátka když nebudeme zbytečně hádaví a za každou cenu výhrychtiví a sobečtí, možná že pak se lidem kolem nás nebude zdát svět tak hrozný, aby řešení té hrůzy museli hledat v laciných slibech těch válečných (a jiných) štváčů. A i kdyby tohle nefungovalo, bez zbytečných hádek a bojů se nám bude žít líp, ne?
...aby nebyl hlad?Nedělejme si iluze, všechny hladovějící na celém světě nespasíme. To ale neznamená, že bychom alespoň některým ten hlad nemohli zmírnit. Kdysi jsem od někoho slyšel, že každá pomoc je nejúčinnější v tom místě, kde se nacházíme. Nechci tím říct, že by byl nesmysl přispívat na charitu pomáhající v těch nejchudších místech Země. Ale znamená to mít oči otevřené k bídě, která je kolem nás. Ruku na srdce - jak často se odhodláme přispět na nějakou sbírku? Řekl bych, že to dohromady moc nehodí. Ale každý známe někoho, kdo má hluboko do kapsy a hodila by se mu nějaká pomoc. Stačí nesnažit se být slepý a všímat si potřeb druhých.
Všechny tyto snahy udělat něco pro lepší svět mají jednoho společného jmenovatele - solidarita. Solidarita je od slova solid - pevný. Znamená to, že jako lidé tvoříme pevný celek, že potřeby druhých vnímáme zrovna tak jako svoje vlastní, že neúspěchy druhých cítíme i my a že vlastní úspěch přejeme a dáváme pocítit i ostatním. Že tu nejsme každý sám za sebe jako zrnko písku, abychom se rozsypali při sebemenším otřesu, ale že tvoříme pevnou skálu, která dohromady ustojí zemětřesení. Příští týden začíná nový rok a spousta z nás si chce dát do toho dalšího roku nějaké předsevzetí. Pokud nevíte, jaké předsevzetí si dát, zkuste si vzít před sebe to, že budete solidární. Každý den aspoň trochu. Námahy to moc stát nebude a efekt bude jistě veliký!
Hezké Vánoce,všechno dobré do nového roku a jen samá dobrá a vyplněná předsevzetí vám přeje tým Jdidoklubu.cz!