Včera jsem ve zprávách zaslechl, že dnes si budeme připomínat Mezinárodní den předčasně narozených dětí. Trochu mě to zarazilo. Ne, že by neměli pravdu, opravdu na dnešek připadá tato připomínka. Ale přece jen si troufám tvrdit, že by měl být dnešní den i nadále spojován především se dvěma významnými událostmi naší historie. Se kterými? Čti dál a dozvíš se!
U nás se tento den jmenuje Den boje za svobodu a demokracii a je uznáván jako státní svátek. V zahraničí však na tento den připadá Mezinárodní den studentstva a je to jediný mezinárodní den, který má svůj původ v české kotlině.
Všechno začalo 28. října 1939 (tedy v den 21. výročí vzniku ČSR), kdy čeští studenti vyšli na poklidnou demonstraci k příležitosti výročí založení Československa. Tato demonstrace se ani trochu nelíbila německému vedení Protektorátu Čechy a Morava, které proti účastníkům zasáhlo nejen běžnými pořádkovými jednotkami, ale i jednotkami SS. Během této demonstrace byl mimo jiné postřelen student Jan Opletal, který zanedlouho zraněním podlehl a 15. listopadu měl pohřeb. Tento pohřeb přerostl v protest proti okupaci, kterého se zúčastnily tisíce lidí, a jak se dá předpokládat, opět došlo ke střetu protestujících s ozbrojenými složkami. Den na to se v Berlíně konala za účasti Adolfa Hitlera porada, jež vyústila v uzavření všech českých vysokých škol. Už v noci z 16. na 17. listopad proběhlo rozsáhlé zatýkání studentů a devět představitelů studentské organizace bylo popraveno. Druhý den pak byly zavřeny (původně na 3 roky) všechny vysoké školy u nás. Dva roky po této události byl v Londýně vyhlášen Mezinárodní den studenstva, který se od té doby připomíná.
…o padesát let později bylo Československo v podobně tíživé situaci. Také zde nebyla svoboda (byť místo hnědého nacismus zde byl rudý komunismus), také jsme byli okupováni (byť si to řada lidí dodnes nechce připustit, že početný batalion Rudé armády zde nebyl jen tak na dovolené) a také se k akci jako první odhodlali studenti.
Při padesátém výročí od uzavření vysokých škol byla v Praze, ale paralelně i v jiných městech, svolána studentská manifestace. Ta pražská byla svolána na Albertov jako pietní akce organizovaná SSM (Socialistickým svazem mládeže), jehož účast byla nutná, aby byla akce oficiálně povolena. V plánu byl pochod na Václavské náměstí, který však povolen nebyl. Místo toho byla povolena náhradní trasa pochodu na Vyšehrad k hrobu K. H. Máchy, kde poklidná demonstrace proti komunistickému režimu oficiálně skončila. Z asi padesátitisícového davu, který na Albertově byl, však přibližně pět tisíc účastníků pokračovalo z Vyšehradu zpět směrem na Karlovo náměstí, odkud šlo přes nábřeží směrem k Národní třídě. Zde však byla demonstrantům přehrazena cesta a nemohli pokračovat dál. Nebylo však možné se ani vrátit, neboť pohotovostní pluky Veřejné bezpečnosti zablokovali ulici i za průvodem a zrovna tak i všechny boční uličky. Až do osmé hodiny byl klid a studenti vsedě skandovali na nastoupené těžkooděnce „Máme holé ruce,“ aby vyzdvihli absurditu toho, že proti bezbranným studentům vlastní země režim zasahuje ozbrojenými mlátičkami. Ve čtvrt na devět přišel rozkaz k rozehnání demonstrace, které proběhlo tak, že oba kordony policistů šly proti sobě a mezi sebou tlačili demonstranty, kteří mohli utéct „uličkami“ tvořenými z policistů a agentů, kteří demonstrující surově bili obušky. Rozehnání trvalo asi hodinu a ve zmiňovaných uličkách bylo zraněno přes pět stovek studentů.
17. listopad 1989 nastartoval sérii procesů, které označujeme jako Sametová revoluce. Během ní došlo k odstranění Komunistické strany Československa z vládnoucí pozice a započetí reformace společnosti od totality ke svobodě a demokracii.
Od roku ’89 se řada věcí podařila - máme svobodné volby s pluralitním systémem politických stran. Máme zajištěnou svobodu slova, přesvědčení, pohybu, sdružování - to všechno bylo mezi léty 1948 - 1989 nemyslitelné. Máme fungující a přes všechny přifouknuté finanční krize prosperující ekonomiku. Jistě, mnohým lidem není nynější stav společnosti vhod a mají na vývoj po sametu odlišný názor. Ale bez diskuse nastala alespoň ta změna, že nyní za vyjádření toho názoru nikomu postih nehrozí.