A nechceš se někdy sejít?

09:22
12.07.2019

Píše se patnáctého třetí 2016, když dvanáctiletý Paul vyráží na procházku do ulic Curychu. Ona to tedy není tak úplně procházka, ale “obchodní” schůzka. Paul je nadšený hráč Minecraftu a před měsícem se ve hře seznámil s Miou. Mia je stejně stará, taky zbožňuje Minecraft, ale není v něm tak dobrá. Dlouho si psali, až Miu napadlo, že by se mohli setkat, Paul by ji třeba něco naučil a ona by mu na oplátku pomohla s rozmachem jeho kostečkovaného světa…

...píše se 23. 3. Paul je zamčen ve sklepě už osm dní. Pravidelně je týrán, bit a sexuálně zneužíván čtyřicetiletým sadistou s nickem Mia. Nahoře se však něco děje! Je slyšet velké rány a místo trýznitele do sklepa vráží policie.

Tenhle příběh skončil vlastně ještě docela dobře. Paul se sice bude asi do konce života srovnávat s tímto traumatem, ale alespoň přežil. Desítky kluků a holek s jemu podobným příběhem to štěstí nemá. A to každý rok! Myslíš si, že je to jejich blbost? Že se nechali naprosto hloupě vylákat zcela jasným podvodníkem? Myslíš, že na něco podobného naletět nemůžeš? Podle výzkumu EU Kids Online IV v České republice polovina dětí a mladých do 18 let přiznává, že si píše/psalo s neznámým člověkem, který je na internetu oslovil. Každé páté dítě pak přiznává, že se s někým, koho znalo jen přes internet, sešlo. To není málo!

Jev, který tady popisujeme, se jmenuje kybergrooming, nejspíš tenhle pojem už znáš. Jde o to, že se útočník snaží vylákat svou oběť k osobní schůzce, zpravidla pod falešnou identitou a za použití různých manipulací. Běžným mýtem je, že útočníkem je vždy postarší umaštěný nechutný chlap, který se vydává za patnáctiletou holku a jeho lovnou zvěří jsou malí chlapečci nebo hezké holky. Jenže ono to tak vůbec není a bylo by nebezpečné si to myslet!

Mě se to netýká, ne?

Proč? Protože vírou v tento mýtus jednak podceňujeme útočníkovu inteligenci a vynalézavost a sami sebe vyčleňujeme ze skupiny lidí, kterým by se něco takového mohlo stát. A pak jsme méně ostražití. Jenže útočníkem bývají i vysokoškolští studenti, manažeři, inženýři, muži i ženy, mladí i starší. A zamýšlenou obětí jsou kluci i holky, malí i velcí, dokonce i dospělí a třeba také důchodci, i když je pravda, že nejohroženější skupinou jsou lidé, kteří se hůře dovedou bránit, takže známe více případů, kdy se obětí staly děti.

Co s nimi chtějí útočníci dělat? To je právě různé! Že Tě někdo hned na prvním rande naslepo neodkrouhne, ještě neznamená, že nemá nekalé úmysly! Útočníci vydrží s obětí komunikovat velmi dlouhou dobu, klidně v řádu měsíců až několika let, než dosáhnou svého. Ať už je jejich pohnutkou fyzické nebo sexuální násilí, touha po ovládání nějaké osoby nebo třeba okradení, málokdy to má tak rychlý a učebnicový průběh jako v případě majnkrafťáka Paula z prvního odstavce.

Jak se před takovým rizikem chránit!

Nejúčinnější rada se Ti asi nebude líbit - neseznamuj se s cizími lidmi na internetu! Já vím, internet je od toho, aby tu lidé komunikovali a ano, je to prostředí, kde se můžeme s někým novým seznámit, ale když už tak děláš, zkus pamatovat na možná rizika a držet se následujících rad a doporučení:

Nevěř tomu, že na druhém konci je opravdu ta osoba, za kterou se vydává. I kdyby to byla v 99 % pravda, Ty nechceš být to 1 %, které mělo smůlu…
Buď střídmý/střídmá při vyplňování profilu na sociálních sítích. Telefon, adresa, název školy nebo třeba fotbalového klubu, kam chodíš třikrát týdně na trénink, to nejsou informace, které by o Tobě libovolný útočník musel vědět. Tedy mu je nemusíš strkat pod nos tím, že je veřejně vytroubíš do světa. Ostatně ani na reálná fotka na profilovce není úplně bez rizika…
Když Tě osloví někdo, koho neznáš, hoď ho do blacklistu, ignorelistu, prostě se s ním nebav, když pro to sám/sama nemáš důvod. Když v tom bude vytrvale pokračovat a bude Tě nahánět proti Tvé vůli, řekni to někomu! Rodičům, pracovníkům na klubu nebo aspoň kamarádům (kdyby ale kamarády napadlo, že takového otrapu budete trollit, tak to nedělej! Útočníci nebývají hloupí a fakt je jen tak nepřelstíte - taková srandička by se vám mohla šeredně vymstít!).
Pokud k tomu máš důvod a chceš si psát s někým, koho neznáš, ověř si alespoň trochu jeho identitu - požádej ho o zaslání aktuální fotky - ať si na papír napíše aktuální datum a unikátní vzkaz, který po něm budeš chtít, vyfotí se s tím a pošle Ti to. Dbej na originalitu toho vzkazu - fotek dětí s papírem s aktuálním datem si může na netu najít a dotvořit tuny… Pokud s tím dotyčná osoba bude otálet nebo se bude vymlouvat, že nemá foťák nebo kameru, ukonči konverzaci. Neboj se, že tak propásneš něco cenného - kdyby to byla osudová láska, osud by zajistil, že bude mít foťák. ;-)
Když už se rozhodneš sejít se s někým, koho znáš jen přes internet, nikdy nejdi sám/sama (a nemysli si, že Ti desetiletá kamarádka nějak účinně pomůže v případě napadení…) a rozhodně o tom řekni svým rodičům. Že Tě nepustí? Hm, to se může stát, ale tahle křivdička se asi zahojí rychleji než šrámy na duši po týrání a zneužívání… Když si nedáš říct a nechceš to říct rodičům, řekni to aspoň někomu jinému staršímu. A na schůzku rozhodně jdi někam mezi lidi - do kavárny, na náměstí, do nákupního centra. Potemnělý park, kam nechodí ani pejskaři, to opravdu není ideální prostředí na schůzku naslepo.

Máš s kybergroomingem nějakou zkušenost? Píše Ti někdo a nevíš, co si o tom myslet? Dostal/a ses s neznámým dopisovatelem moc daleko a teď Tě vydírá/vyhrožuje Ti? Netutlej si to pro sebe a napiš nám! Pomoc není složitá a i kdybys měl/a pocit, že pomoc nepotřebuješ, názor další osoby může být prospěšný! Zkrátka máš-li jakékoliv pochybnosti, napiš nám na náš Pokec - jsme tu pro Tebe!