Dnes ve zprávách proběhla informace, že vojenské zpravodajství dopadlo profesionálního vojáka, který organizoval a vyzbrojoval extremistickou skupinu. Znovu se tak rozvířil rozruch kolem zapojení extremistů v armádě nebo obráceně zapojení vojáků v extremistických skupinách. Co extremisty tak láká na prostředí drilu, organizovanosti a uniformity? A proč znamenají extremisté v armádě takový problém?
Možnost držení zbraně a výcvik v boji představují pochopitelná lákadla, která směrují především neonacisty k náborům do profesionální armády. Ale není to hlavní a jediná pohnutka, proč extremisté k uniformovaným jednotkám natolik vzhlíží, že se je snaží infiltrovat. Nacismus budoval mýtus jakéhosi nadčlověka, který vyniká ve všech oblastech nad normálními lidmi - je silný, houževnatý, odhodlaný… Jako materiál pro „vývoj“ nadčlověka byli vybíráni převážně vojáci jednotek SS, popřípadě špičky Wehrmachtu. Neonacisté tento mýtus do značné míry přebrali. Ačkoliv by nebylo úplně přesné tvrzení, že se neonacisté snaží ze sebe v armádě vycepovat nadčlověka, je to často právě snaha o vynikání nad ostatními, pocit moci, síla a disciplinovanost, které neonacisty přitahují k vojsku.
Ostatní skupiny extremistického spektra sice nemají svůj kult übermensche, který by je motivoval k zapojení se do ozbrojených složek, avšak jisté vábničky tam také spatřují - především již zmíněná možnost držení zbraně (co může být pro extremistu lepšího, než když mu někdo legálně obstará zbraň a naučí ho ji používat?) a intenzivní bojový výcvik (ten lze předat dál ve svých domácích extremistických buňkách, jak již bylo několikrát odhaleno), možnost náboru nových členů (to se extremistům zpravidla nedaří, avšak stále se snaží rekrutovat nové soukmenovce v řadách vojáků) a v neposlední řadě možnost sabotáže (což je prakticky jediný důvod například pro radikální anarchisty nebo ekoteroristy ke vstupu do armády).
Bezpečnostní riziko výskytu extremismu v armádě je velmi vysoké a nepředstavuje hrozbu jenom pro „nakaženou“ jednotku, ale i armádu jako celek, potažmo pak celou zemi zapojenou do Severoatlantické aliance. Jednak může dojít k úniku důvěrných informací, ke zneužití služebních zbraní a munice v rukou extremistů, k sabotáži uvnitř armády (ničení majetku, znehodnocování zbraní,…), ale i ke zhatění spojeneckých zahraničních misí (lze si asi těžko představit situaci, že by neonacista bojoval například bok po boku s izraelským vojákem proti antisemitskému nepříteli…). Především však projevy extremismu mezi vojáky vrhají špatné světlo na vojsko jako takové, snižují jeho důvěryhodnost a znehodnocují úspěchy české armády (pomoc při likvidaci povodní, působení polní nemocnice v Iráku apod.).
Při bližším pohledu na problém však vidíme ve zprávě o odhalení extremistů mezi vojáky i pozitivní informaci: jestliže byli zmínění extremisté vystopováni, odhaleni a potrestáni (za propagaci extremistických idejí nebo zapojení se v jejich skupinách je voják okamžitě propuštěn ze služby bez nároku na výsluhu či náhradu platu), pak to musí znamenat, že se tímto problémem armáda a policie - celou dobu tu píšu jen o situaci v armádě, ale problematika stejnou měrou zasahuje i Policii České republiky a obecní policie - pečlivě zabývá. A skutečně jsou na to jak v policii, tak u vojska vyčleněny celé týmy, které po extremistech ve vlastních řadách pátrají a rozkrývají jejich skupiny. Zrovna tak je pak velké úsilí věnováno prevenci a zvýšení povědomí o problematice mezi vojáky a jejich veliteli a také podrobnému zkoumání nových členů AČR a PČR, zda nemají kontakty s extremistickou či chuligánskou scénou nebo zda neinklinují k extremistickým ideologiím.
Problematiku zapojení extremistů v armádě tak sice nelze brát na lehkou váhu, nicméně při vědomí, že se s tímto nešvarem bojuje a jsou za tímto bojem vidět hmatatelné výsledky, není třeba dělat ukvapené závěry a rozhodně není na místě odsoudit kvůli několika odhaleným zločincům vojsko jako celek.