Ta slova znáš, nejsou úplně cizí. Slyšet je můžeme v televizi, občas o nich čteme, dokonce je používáme i v běžné řeči - když někdo mele blbosti, říkáme, že vypráví bludy. Denní snění občas označujeme halucinace. Co je ale skutečný význam těchto slov? A jak se žije lidem, kteří se s nimi potýkají?
Jak asi tušíš, v obou případech se jedná o něco nezdravého (ostatně v posledním měsíci si tu píšeme o různých poruchách psychického zdraví, tedy ani dnešní téma nebude výjimkou). Jak bludy, tak halucinace jsou patologické (tedy nezdravé) příznaky různých psychických onemocnění, ale mohou se vyskytovat i samostatně nebo jako reakce třeba na ovlivnění drogou. Pojďme se na ně nyní podívat zblízka.
Ve středověku se jako “bludaři” označovali lidé, kteří hlásali jiné učení, než jaké hlásala církev. (Jak bludné vyjádření, že ano?) I my dnes toto slovo používáme spíš v souvislosti s nějakým názorem nebo postojem, se kterým nesouhlasíme. To ovšem není úplně ten správný význam slova. Blud je totiž nevyvratitelné přesvědčení o nějaké skutečnosti, o nějakém jevu. Například o existenci mimozemšťanů, kteří ovládají lidstvo. Na tomto místě musíme zmínit druhou vlastnost bludu, totiž že je nepravdivý. Na tom by ale ještě nic nebylo - vždyť lidí, kteří si nenechají vyvrátit svoje mylné přesvědčení, je spousta. U bludů je ještě důležité, že vznikají chorobně. Tedy že člověk nenabyde přesvědčení o onom ovládání mimozemšťany tak, že by o tom přečetl stohy knih a na základě toho usoudil, že nás opravdu ovládají mimozemšťani. Blud vzniká změnou rovnováhy chemických látek v mozku.
Zpravidla to není tak, že se jednoho dne probudíš a najednou je celý svět jinak. Bludy se většinou vyvíjejí pozvolna, postupně. Začínají nějakým neurčitým pocitem, že něco není v pořádku. Jak jde čas, člověk se víc a víc zaměřuje na tento pocit a zcela běžné věci (třeba že spadne hrnek ze stolu, že padne na semaforu červená…) si dává do souvislosti právě s tím divným pocitem. Tomuto procesu se říká bludné ladění. A pak jednoho dne přijde takzvaný “aha-zážitek,” kdy člověk vidí, zažije nebo si přečte něco, co mu v hlavě propojí všechny ty divné střípky do jedné skládačky. V našem mimozemském příkladu by si třeba člověk mohl přečíst zprávu s titulkem “Nad Moravou proletěl meteorit, lidé si mysleli, že jde o UFO.” Zdravý mozek si tu zprávu samozřejmě přečte správně, ale bludně naladěnému mozku to najednou zapadá - ono to ale bylo UFO! A proletělo právě tehdy, když mi najednou padla červená na semaforu, aby mě mimozemšťané mohli dostihnout a nasednout mi do auta. A když mi tehdy spadl hrnek a ohýbal jsem se pro něj, nepozorovaně mi do páteře nasadili čip, kterým mě ovládají! Jasně, logicky to nezní, ale bludaře nepřesvědčíš o tom, že to smysl nedává.
Jak tedy přistupovat k lidem, kteří nám nějaký svůj blud budou vysvětlovat? Základní pravidlo zní: Nesnaž se člověku jeho blud vyvrátit! Člověk s bludem nedovede uvažovat racionálně, proto není možné mu blud racionálními argumenty vyvrátit. Jedním dechem však přidávám druhé pravidlo: Nepotvrzuj člověku jeho blud! Nijak tím tomu člověku neprospěješ.
Co se tedy dá dělat? Bohužel spousta lidí, jejichž život je ovlivněný bludem, se nesetkává s pochopením a vyslechnutím od svých blízkých. Cítí se pak být odstrčení, nepochopení, izolovaní a jejich problémy se tak stupňují. Pokud máš pocit, že někdo z Tvých blízkých trpí bludem, zkus ho vyslechnout. Můžeš mu klidně říct, že nedovedeš vidět to, co vidí on, ale to ještě neznamená, že se spolu nemůžete bavit. Důležité ale je, že by o tomto jeho stavu měl vědět lékař. Dát univerzální radu, co v této situaci dělat, není jednoduché - záleží na tom, jestli už se ten člověk s něčím léčí, jaké je jeho rodinné zázemí, jak vážný je jeho stav… Nejlepší bude, když takovou situaci probereš s někým dospělým, kdo Ti dovede v této konkrétní situaci poradit. Můžeš se obrátit třeba na naši Poradnu nebo třeba zavolat na Linku bezpečí na telefon 116 111.
Zatímco bludy se týkaly nějakého vtíravého a nevyvratitelného přesvědčení, šlo tedy o poruchu myšlení, u halucinací nemusí být myšlení vůbec zasažené. Problém je tentokrát na straně vnímání. Člověk, který má halucinace, totiž vidí, slyší nebo cítí věci, které nejsou reálné. Podoba halucinací může být různá, stejně jako jejich intenzita. Někdy člověk vidí obrazy nebo slyší hlasy, které dovede docela bez potíží oddělit od reality (takzvané pseudohalucinace). To neznamená, že by to bylo Bůh ví jak příjemné - člověk vnímá zpravidla velmi nepříjemné vjemy, navíc ví, že ty vjemy neexistují, tedy že s ním není něco v pořádku. V jiných případech však mohou být halucinace tak silné, že nejde poznat, co je skutečné a co není. Tyto stavy jsou velice nebezpečné - představ si, že všemi smysly vnímáš úplně něco jiného než okolní svět. Navíc halucinace zpravidla nebývají úplně příjemné, mohou být tedy doprovázené úzkostí a panickou hrůzou, že na Tebe někdo nebo něco útočí, pronásleduje Tě a tak podobně.
Není to tak, že by se za halucinace daly označit všechny stavy, kdy nás šálí zrak. Většinou se ve svém životě setkáváme spíš s tzv. iluzemi - tedy klamy, kdy skutečně něco vidíme nebo slyšíme, ale mozek jen tyto vjemy nepřesně zpracuje - například když jdeš potemnělou cestou a mihne se kolem nějaký stín, ale Ty v něm zcela jasně vidíš nějakou postavu, strašidlo, zvíře nebo cokoliv, co podvědomě očekáváš, že by tam mohlo být. Mozek si zkrátka jen spojí nedokonalý vjem s nedokonalou představou a vytvoří z něj dokonalý klam. To ale není nic nezdravého, jde o přirozený jev, se kterým se zejména v dětství setkáváme všichni a často.
Co se týče těch pravých halucinací, ty mohou být příznakem nějaké komplexnější poruchy, třeba schizofrenie, nebo se s nimi můžeme setkat při otravě nebo deliriu. Delirium v latině znamená “šílenství” a je to stav, kdy má člověk kompletně pozměněné vědomí, není schopen se ovládat, reagovat přiměřeně na vnější podněty a tak dále. Nejznámější je asi alkoholové delirium (delirium tremens), které se objevuje u těžkých alkoholiků, když náhle přestanou požívat alkohol. I to bývá doprovázeno halucinacemi, přestože zrovna u alkoholového deliria jsou ty halucinace nejmenším ze všech problémů (je to život ohrožující stav s vysokou úmrtností).
Halucinace z drog nejtypičtěji způsobují takzvané halucinogeny (překvapivě). To mohou být jednak umělé látky, jako například LSD, ale i přírodní jedovaté byliny a houby - muchomůrky, lysohlávky, rulík zlomocný, durman, mandragora a mnohé další. S touto skupinou látek není fakt žádná legrace, protože jednak je pro laika skoro nemožné odhadnout množství tak, aby nedošlo k předávkování, a také i jednorázové užití halucinogenních drog může vést k nevratnému stavu označovanému jako toxická psychóza. Ale o tom zase někdy jindy.
Nutno ještě říci, že když člověk prodělá jednou halucinaci, neznamná to, že by byl schizofrenik. Pro potvrzení schizofrenie je nutné opakované zažívání halucinací aspoň po dobu jednoho měsíce. Tak jako tak jsou halucinace stavem, který není lidské přirozenosti normální, a určitě by o něm měl vědět lékař.
Podobně jako u bludů zde tedy platí rada - pokud se dozvíš, že někdo z Tvých blízkých prodělal halucinaci a máš obavu o jeho zdraví a život, nenechávej si to pro sebe a někomu se svěř. Začít můžeš třeba právě tady, v naší Poradně.
Článek vznikl díky podpoře projektu Pomozte dětem organizovaného Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti.