Není žádnou novinkou, že když se řekne "Nízkoprahový klub," lidé moc nevědí, co si pod tím přesně představit. Trochu zvýšit povědomí o nízkoprazích se ve svém článku na základě rozhovoru s pracovníky kobyliského Klubu Vrtule snaží novinářka Karolina Brožová.
V celé republice je 248 nízkoprahových zařízení pro mládež. Jsou to místa, kam mohou přijít děti přímo z ulice, aby se setkaly s vrstevníky, zahrály si nějaké hry, seznámily se, ale třeba také i vyřešily vážný problém, když rodiče selžou.
Jedním z takových zařízení je i klub Vrtule v Praze 8 zaměřený na mladé ve věku od 13 do 22 let. „Zajímáme se o lidi, kteří jsou ohrožení nežádoucími jevy, případně je sami způsobují - často se třeba jedná o děti, které mají přístup k drogám, alkoholu, nebo o děti, o které se nestarají rodiče,“ přiblížil Právu vedoucí centra Jan Vališ.
Pracovníci klubu například pomáhali několika dětem vybrat střední školu, ale řešili i zanedbávání péče. „Měli jsme tu děti, které třeba nedostávaly doma dost jídla. Řešili jsme však i daleko vážnější problémy. Obrátila se na nás i dívka, kterou opil a poté znásilnil rodinný známý. Tento případ jsme museli řešit samozřejmě i s policií a rodinou,“ dodal Vališ.
Klub například řešil i neodborně propíchnuté pupíky dívek; piercing si provedly samy. „Snažíme se těmto věcem předcházet, vymluvit jim to. Když se to stane, poskytneme alespoň dezinfekci, poučíme je o tom, jak dál o ránu pečovat,“ dodala zaměstnankyně Jana V.
Pracovníci centra se na rodiče obracejí velmi výjimečně. Klienti, kteří do klubu chodí, často zůstávají v anonymitě, nesdělují své jméno ani bydliště a mohou vystupovat jen pod přezdívkou. Samotní rodiče si mohou s pracovníky domluvit schůzku, do klubu ale přístup volný nemají.
„Třetí osobě nesdělujeme, co si s klientem povídáme. Ani policii, ani sociálce. To pouze v případě soudního příkazu. Jinak zachováváme tajemství,“ podotkl Vališ. Dveře klubu jsou dětem otevřeny každý všední den odpoledne. Pracovníci klubu navíc vykonávají i terénní práce a chodí za klienty do ulic. Do centra docházejí nejen celé party dětí, které hledají prostor pro setkávání, ale častokrát i jednotlivci, kterým se nedaří zapojit se do kolektivu.
„Takové dítě si obvykle chce povídat s pracovníky, kteří se ho snaží nějak začlenit mezi ostatní. Organizuje se pak akce jako třeba přespání v klubu, kde je příležitost děti stmelit, probrat nějaké horké téma,“ vysvětlila Právu Jana V. Mezi nejčastěji probírané věci patří drogy, zejména marihuana, alkohol, sex, ale i škola.
Zaměstnanci s klientem o všem bez obalu hovoří, ze schůzky si pak udělají poznámky. Ty pomáhají nejen orientovat se v problémech, ale slouží jako materiál pro kolegy, kteří se s dotyčným setkají poprvé. „Nejčastěji k nám do klubu chodí děti od třinácti do šestnácti let. V terénu potkáváme lidi od 16 do 19 let. Ale je to jen odhad, o klientech si nezjišťujeme informace, pokud nám je sami neřeknou,“ řekl Právu Vališ.
Některé děti navštěvují centrum po dobu celé puberty. „Máme klienty, kteří docházejí od 13 do 18 let celých pět let, ale máme i klienty, kteří jen potřebují vyřešit problém a poradit,“ dodal vedoucí klubu.
Lépe se však prý dá pracovat s těmi, kteří klub navštěvují alespoň půl roku v kuse. „Pak se konečně vytváří vzájemná důvěra mezi pracovníkem a klientem. Na začátku řešíme třeba to, že klient propadá z matematiky, a nakonec zjistíme, že propadá, protože se stará o tři mladší sourozence,“ přiblížil Vališ.
Peníze na svou činnost získává klub stejně jako ostatní taková zařízení od krajského úřadu - tedy zde od pražského magistrátu. Na terénní práce zase dostává peníze od úřadu městské části Prahy 8.
Činnost všech nízkoprahových klubů podléhá vysokým nárokům na kvalitu a následné kontrole. V zařízení pracují odborní pracovníci, zpravidla s vysokoškolským vzděláním, kteří děti a mládež motivují formou skupinové a individuální práce ke změně nebo zlepšení jejich postojů k životním otázkám. V klubu platí pravidla, která zakazují užívání alkoholických nápojů a drog, násilí či šikanu. Sociální službu může poskytovat sama obec nebo ji poskytují neziskové organizace.
Autor: Karolina Brožová, Deník PrávoZdroj: novinky.cz