Za pár minut se otevřou volební místnosti a plnoletí občané budou moci vyjádřit svoji vůli, kdo by je měl zastupovat. Tentokrát na úrovni obcí, případně městských částí, a na třetině našeho území budou volit také své senátory. Víš, jak taková věc funguje a k čemu je to dobré?
Takzvané komunální volby, nebo také volby do obecních zastupitelstev, se konají každé čtyři roky a volíme si z nich své zástupce na radnici, popřípadě na magistrátu. Tyto volby nebývají provázeny úplně valným zájmem veřejnosti, protože si lidé (ne úplně správně) myslí, že zastupitelstvo stejně nemá žádné pravomoci. Tyto volby jsou také asi nejsložitější, co se týče samotného způsobu volení.
Volby do senátu se konají jednou za šest let, přičemž po každých dvou letech se obnoví jedna třetina z 81 senátorů. Takže ve výsledku jsou tyto volby nejčastější, ale ne vždy se volí právě v tom našem obvodu. Senátní volby zpravidla zajímají ještě méně lidí, než ty obecní, ačkoliv i senátoři mají poměrně hodně kompetencí, co mohou změnit (a co taky mění).
Volby obecně jsou dobré k tomu, že máme sami možnost podílet se na fungování této země. Můžeme si vybrat svého zástupce, kterému důvěřujeme, že bude hájit naše zájmy. A také se nám z toho bude zodpovídat u příštích voleb. Ale právě u aktuálních dvou typů voleb není každému úplně jasné, k čemu jsou ta zastupitelstva a co mohou dělat, a u senátu to platí asi dvojnásob. Tak se na to pojďme mrknout:
Obecní zastupitelstvo je shromáždění zvolených lidí, kteří prakticky vedou obec/město/městskou část. Poměrným systémem jsou v něm zastoupeni kandidáti všech stran a sdružení, které měly nějaký volební úspěch. Bývá tedy názorově dost pestré, což je pro demokracii vždycky dobře. Ze zastupitelstva se pak volí obecní/městská rada, ve které jsou zpravidla zástupci jedné vítězné strany nebo několika spolupracujících stran (tomu se pak říká koalice). A rada volí starostu (ve velkých městech primátora). Zastupitelstvo má velmi důležité pravomoci, kterými výrazně ovlivňuje fungování obce, například schvaluje obecní rozpočet a hospodaření s penězi, může vydávat obecní vyhlášky, kterými se dá upravovat například parkování v ulicích, možnost podomního prodeje, možnost provozování heren apod. Tedy věcí, na které neexistuje celorepublikový zákon, ale které jsou přesto na území obce potřeba právně ošetřit. Dá se tedy říct, že představitelé města nemusí být zrovna vrcholoví politici, ale na praktický každodenní život v obci mají možná největší vliv.
Senát zase funguje jako taková pojistka demokracie. Projednává, připomínkuje a schvaluje zákony, které vyjdou z Poslanecké sněmovny. Sám Senát také může navrhovat nové zákony nebo úpravy těch již platných. Ve chvílích, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna, může Senát přijímat zákonná opatření, která nesnesou odklad. Také projednává a podepisuje mezinárodní zákonné předpisy, například různá legislativní opatření Evropské unie.
Začněme tím jednodušším, tedy Senátem. Ve volbách se vybírá jeden senátor na příslušný volební obvod. Člověk si tak vybere jednoho z vícero kandidátů, dá jeho lístek do volební obálky, kterou vyfasuje při příchodu do volební místnosti, a tu pak vhodí do urny. A je to. Tedy aspoň na čtrnáct dní je pokoj. Pokud totiž vítězný kandidát nezíská v prvním kole absolutní většinu hlasů (více než 50 %), následuje za dva týdny kolo druhé, do kterého postoupili dva kandidáti s největším počtem hlasů.
Komunální volby jsou trochu větší oříšek. Každé zastupitelstvo má jiný počet členů, v závislosti na velikosti obce. To znamená, že i volič má jiný počet hlasů. Například Pražené volí 65 zástupců, v menších městech to bude třeba kolem dvacítky, na vesnicích ještě méně. A k rozdělení těch hlasů máme několik možností.
A co se s lístkem nesmí dělat? Nesmíme třeba zakřížkovat více stran, pak je hlas automaticky neplatný, stejně jako v případě, kdy bychom zaškrtli jednu stranu a potom ještě vybrané kandidáty té samé strany (nefunguje to tedy jako preferenční hlasy jako například ve volbách do Poslanecké sněmovny).
Komu ještě nebylo osmnáct, toho se volby přímo samozřejmě netýkají, na svoji voličskou premiéru si bude muset ještě počkat. Volby se aktivně nemusí týkat ani těch plnoletých, kteří volit nechtějí – je to naše právo, nikoliv povinnost. Nicméně nedá mi to, abych nepřidal, že nadávat na stav věcí na internetu nebo v hospodě dovede každý, ovšem k ničemu to není. Dnes máme možnost ty věci reálně ovlivnit. Tak kdo může, pojďme na to! ;)