Když rodiče zlobí…

Když rodiče zlobí…

...tak jsou potrestáni, stejně jako když zlobíš Ty. Jenom oni to neodnesou opisováním školního řádu, nedostanou zaracha, nemusí klečet v koutě. Tresty pro dospělé jsou poněkud jiného a dlouhodobějšího charakteru a zasahují zpravidla celou rodinu, děti nevyjímaje. Jaké to je, být dítětem trestance?

Tresty a pravidla, to je nerozlučná dvojice. Bez hrozby trestů se pravidla obtížně vymáhají, bez pravidel zase tresty nedávají smysl a stávají se zlovolnými útoky. Takže od té doby, co člověk začal žít ve společnosti, setkává se s obojím, byť jak pravidla, tak i tresty se v dějinách a různých zemích dost lišily. Z dějepisu si možná pamatuješ Chammurapiho zákoník jakožto vrchol spravedlnosti starověkého světa, který byl na svou dobu velmi moudře sepsán. Nebo zákon Drakónův, který je znám svými velmi tvrdými (drakonickými) tresty. Tento řecký, nebo přesněji aténský, zákoník trestal smrtí třeba i zahálku nebo krádež, dluhy pak nemilosrdně řešil prodejem do otroctví. Díky Bohu dnes už takové tresty neexistují, alespoň ne u nás, byť ještě před rokem 1989, za dob komunismu, se krutě popravovalo. Ještě o dost smutnější je, že většina těch popravených nic špatného neprovedla…

Zločin a trest

Každopádně dnes už u nás trest smrti neexistuje, zrovna tak prodej člověka do otroctví není možný, takže ať člověk provede cokoliv, je mu umožněno být nadále člověkem, jsou mu však za trest odepřena některá práva, jako například svoboda. Odnětí svobody je totiž u nás tím nejpřísnějším trestem, který může být člověku uložen. Jako malému mi vrtalo hlavou, co to znamená, že je někdo potrestán “odnětím svobody,” a mrzelo mě, že mi to nikdo nevysvětlil, tak kdyby to náhodou byl i Tvůj případ, tak věz, že odnětím svobody se myslí zavření do vězení. Do vězení může být člověk zavřen na nějakou určitou, ale přesně stanovenou dobu - třeba na půl roku, ale taky i na patnáct let. A když je jeho zločin opravdu veliký (když je někdo třeba nájemným vrahem), může dostat i trest odnětí svobody na doživotí.

Není to však ten jediný trest, který si může člověk u soudu vykoledovat. Ještě existuje takzvané podmíněné odnětí svobody, takzvaná podmínka. Ta říká, že pokud člověk, který byl uznán vinným ze spáchání nějakého zločinu, bude po nějakou zkušební lhůtu hodný (tedy nebude páchat další trestné činy), do vězení nepůjde. Pokud však během zkušební lhůty něco provede, dostane se do vězení nejen za ten nový zločin, ale i za ten původní. Podmínku dostávají zpravidla lidé, kteří něco provedli poprvé a je velká naděje, že už to opakovat nebudou. Naopak u opakovaně trestaných lidí se k této variantě už moc nesahá.

Nejen vězením trestán je hříšník

Kromě ztráty svobody se dá viníkovi taky něco přikázat. Například veřejně prospěšné práce. Pro tento trest soudy sahají v případech, kdy nebyl spáchán násilný trestný čin, kdy pachatel není nebezpečný pro své okolí, přesto však má dostat za vyučenou. Veřejně prospěšné práce může vyfasovat třeba člověk, u kterého bylo nalezeno větší než povolené množství drog, třeba marihuany, nebo například člověk, který neplatí výživné na své dítě. Pokud odsouzený přikázanou práci neprovede, může být za maření soudního rozhodnutí potrestán přísnějším trestem.

No a čtyřlístek nejčastějších trestů uzavírají peněžité tresty. Tedy něco jako pokuty. Ty se udílejí při spáchání nějakého přestupku, tedy protiprávního jednání, které není tak závažné jako trestný čin… (Tady se na chvíli zastavíme, jo? Chápu, že rozdíl mezi trestným činem a přestupkem nemusí být úplně jasný, tak si to ukážeme na nějakém příkladu. Třeba když někdo jede v obci sedmdesátkou, když projede semafor na červenou, nebo dokonce i když omylem nabourá, jedná se o přestupek. Když však někdo od nehody ujede, už je to trestný čin. Zjednodušeně se dá říct, že přestupky bývají méně závažné a někdy spíš z nedbalosti, než z úmyslu. Trestné činy pak jsou převážně vědomě spáchané nebo mají mnohem vážnější následky (úmrtí, vážné zranění, velká škoda na majetku apod.). A teď pokračujeme dál.) ...a není tedy třeba provinilce izolovat od společnosti, zároveň jeho jednání je potřeba potrestat a pokuta je jednoduchým a jednorázovým řešením, jak dát hříšníkovi na pamětnou.

Trest jednoho trestem pro celou rodinu?

Tak, ale pořád jsme se nedostali k těm dětem odsouzených. Když něco provedeš Ty, taky si to sám/sama odneseš. Když porušíš školní řád, budeš jej třeba muset opisovat nebo třeba dostaneš dvojku z chování. Rodičům to bude líto nebo budou naštvaní, ale nijak je to neovlivní. Když jsou však potrestáni oni, jejich dětí se to dotkne mnohem citelněji, než že by jim to bylo jen líto. Kde všude se v jejich životě trest rodičů projeví?

  • v jejich životní úrovni - což o to, když máma nebo táta dostanou pokutu za dopravní přestupek nebo peněžitý trest u soudu, splatí se to a jede se dál, zpravidla to rodinu nijak nepoznamená. Když jde o veřejně prospěšné práce, tam na první pohled žádná újma nevzniká, ale ty VPP jsou taky potřeba v nějakém čase udělat. Buď je rodiče budou vykonávat místo času, kdy by s dětmi byli doma, nebo je budou vykonávat místo práce. A za VPP samozřejmě nedostávají zaplaceno, tudíž může dojít k nějaké finanční újmě. Nejtvrdší to však je, když někdo dostane trest odnětí svobody. Ve vězení se moc peněz vydělat nedá, naopak se tam kolikrát spíš nasekají dluhy, takže zbytek rodiny má o plat toho zavřeného rodiče menší příjmy, musí se tedy pěkně uskromnit. Tyto hladové roky však nemusí skončit ani s propuštěním, protože většina zaměstnavatelů chce vidět trestní rejstřík uchazeče o zaměstnání. A samozřejmě je zajímá čistý trestní rejstřík, takže lidé propuštění z vězení často nemohou sehnat práci, případně mají práci mizerně placenou nebo pracují na černo. Což ovšem zase může způsobit další problémy.

  • ve vztahu s rodičem - trochu cynická lidová moudrost praví, že člověk člověku odpustí všechno, pokud mu dotyčný nesáhne na peníze, to že se pak odpustit nedá. Nevím, myslím si, že odpustit se dá opravdu všechno, ale rozhodně to nejde hned. Když jde máma nebo táta do vězení, jde tam v drtivé většině případů proto, že provedl/a něco zlého. Nemusí to být přímo provinění vůči vlastní rodině, ale rozhodně je to provinění, které rodinu zasáhne, takže tam bezpochyby je co odpouštět. A i když se to podaří a rodinné vztahy nejsou zasaženy nějakou neodpuštěnou vinou, člověk ve vězení je bez kontaktu se svou rodinou. Samozřejmě mohou chodit na návštěvy, někdy jsou povolené i nějaké telefonáty, ale takový ten normální, přirozený kontakt partnera s partnerkou nebo rodiče s dítětem, ten tam chybí. A bez něj těžko může vztah růst nebo se lehce udržovat na stejné úrovni. Chce to šeredně moc snažení z jedné i z druhé strany, aby rodina toto těžké období přečkala a mohla dál fungovat.

  • ve vztahu s okolím - když někdo, kdo je nám blízký, provede něco zlého, špatného nebo trapného, stydíme se za něj. A jak! Mít rodiče ve vězení, to může být pro děti hrozně těžká nálepka, kterou rozhodně nechtějí nikomu ukazovat, rozhodně ne kamarádům, spolužákům apod. A tak se vymýšlejí příběhy o tom, jak je táta na služební cestě v zahraničí, jak dostal místo velvyslance v daleké zemi, nebo aspoň že je těžce nemocný a musí být ve špitále… Popravdě neznám moc dětí, které by měly rodiče v base. Ale z těch, co znám, se to žádnému nepovedlo úplně ututlat, nebo aspoň ne na moc dlouho. Většinou to samozřejmě praskne a pravda vyjde najevo a děti pak sžírá jednak stud a jednak taky strach - nepřijdu o své kamarády? Jak se na mě budou dívat, když mám fotra v kriminále? Žít v takových obavách je těžké, vyrovnat se s faktem, že je rodič ve vězení, není o moc lehčí. Tahle zátěž tedy pro dítě může být opravdu velká.

  • ve vztahu sám se sebou - co to pro mě znamená, že mám mámu/tátu ve vězení? Není tak tak trochu kvůli mě? Nebo když je “takhle špatný táta/špatná máma”, nebudu stejně špatný/špatná i já? Neskončím jednou jako oni? Děti bývají občas dost vztahovačné. Zvlášť v situacích, kdy si něco nedovedou vysvětlit, respektive když jim je nikdo jiný nevysvětlí. Když se tedy jejich rodič, kterého mají rádi a který k nim byl třeba i hodný, dostal do vězení, protože něco spáchal, může se objevit velká nejistota, jestli to “zlo” po něm třeba nezdědili, jestli není zakořeněné i v nich. Tyhle dopady potrestání rodičů na jejich děti jsou možná nejméně vidět, ale mohou taky zanechat dost hluboké a nepříjemné stopy, které se těžko zahlazují.

Co děti trestanců potřebují a co pro ně můžeš udělat?

Především potřebují cítit, ohmatat si a přesvědčit se, že vina jejich rodičů je pouze vinou jejich rodičů a ne jich samotných. Že jejich cena není trestem rodičů nijak snížena a že o své místo mezi kamarády nepřijdou kvůli tomu, co udělali jejich rodiče. Teda, potřebovat toho mohou mnohem víc, třeba aby uvězněný rodič byl co nejdřív zpátky doma, ale to zařídit nemůžeš - k tomu prvnímu ale přispět můžeš. Ruku na srdce, na lidi na okraji společnosti (trestance nevyjímaje) se díváme trochu skrz prsty. A spolu s nimi i na jejich blízké. Ale ti si to v žádném případě nezaslouží. Jsem přesvědčený, že vědomě je Ti to jasné. Pokud ale máš třeba ve třídě někoho, o kom je známo, že má rodiče zavřené ve vězení nebo že třeba něco špatného provedli, dávej si pozor na to, abys k nim takhle s předsudkem nepřistupoval/a ani mimoděk. Místo nezasloužených odsudků tyto děti potřebují spíš přijetí a normální kamarádství. A to je něco, na co máš a co jim můžeš dát ;)

Článek vznikl díky podpoře projektu Pomozte dětem organizovaného Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti.


Napište svůj názor

Psát reakce smí pouze registrovaní uživatelé. Pokud jste zaregistrováni musíte se přihlásit.

Souhlas s cookies

Používáme pouze "funkční" cookies nutné pro provoz webu.

Více o GDPR.