Už více než rok a půl trvá spolupráce mezi Českou asociací streetwork a firmou Bohemia Energy, díky níž může fungovat projekt jdidoklubu.cz. Jednatel společnosti Jiří Písařík si našel chvilku na rozhovor o tom, proč podporuje právě služby pro děti a mládež, jak se dostal ke své práci i o tom, co dělat, aby si člověk splnil svoje sny.
Jak jste se dostal k práci v energetice a jak vznikla Bohemia Energy?
V roce 2005 padl monopol na dodávku elektřiny, kterou do té doby zajišťovalo několik určených firem. Otevřela se tím příležitost podnikat každému, kdo měl chuť pustit se do něčeho nového, věřil ve svůj úspěch a nebál se jít za svým cílem. A to byl i náš případ. Začátek ale nebyl nijak snadný. Byli jsme úplně prvním alternativním dodavatelem na trhu, takže nám nikdo nemohl poradit, jak to máme dělat. Na všechno jsme si museli přijít v podstatě sami. Navíc jako malá rodinná firma – v roce 2005 ji kromě mě a manželky tvořili ještě dva zaměstnanci a několik brigádníků – jsme se rozhodli konkurovat velkým zavedeným hráčům, kteří čerstvě ztratili monopol. Podle mě ale platí pro jakoukoli činnost – a nemusí to být zrovna podnikání –, zásada, že když už se rozhodnete něco dělat, neměli byste zbytečně podléhat strachu, že svého cíle nedosáhnete.
Nedávno bylo naším tématem měsíce na jdidoklubu.cz budoucí povolání. Čím jste chtěl být, když jste byl v posledním ročníku na základní škole? Měl jste už tehdy jasno, že chcete v životě dělat zrovna tuhle práci?
Když mi bylo asi pět let, chtěl jsem se stát papežem. (smích) Pak na řadu přišel popelář a od něj už to nebylo daleko k automobilovému designérovi. Autům a vůni benzinu jsem už v sedmi letech doslova propadl. Věděl jsem o nich první poslední. Postupem času jsem ale bohužel zjistil, že designér musí umět také velmi dobře kreslit, a proto jsem svůj zájem o ně trochu přehodnotil na to stát se závodníkem. Toto dětské přání se mi nakonec splnilo, i když jen v podobě koníčku. Co se týká budoucího povolání, úplně jasno jsem v posledním ročníku základní školy neměl. Vždy mě ale víc bavila čísla a počítání, proto jsem nakonec i vystudoval vysokou školu s ekonomickým zaměřením. Možná i proto, že nevěřím na náhodu.
Bohemia Energy vznikla jako rodinná firma. Projevuje se to nějakým způsobem ještě dnes po více než deseti letech, kdy zaměstnáváte přes 500 lidí?
Ve firmě se stále snažíme o rodinný přístup, například pokud chce zaměstnanec řešit nějaký problém, přistupuje se k němu individuálně. Máme také téměř čtyřicet zaměstnankyň na mateřské a snažíme se tomuto trendu přizpůsobovat. Každý rok na přelomu května a června rádi pořádáme dětský den, který si pak všichni společně s našimi dětmi užijeme. To, že jsme vznikli jako rodinná firma, se promítlo také do našeho výběru organizací, které finančně podporujeme. V dětech je budoucnost, a proto spolupracujeme a pomáháme zejména organizacím, které se věnují pomoci dětem a mládeži.
Proč jste se rozhodli podporovat organizace pomáhající dětem a mládeži? A jaké organizace kromě nás podporujete?
Myslím, že každá úspěšná společnost by se měla podělit o svůj úspěch s těmi, kteří to potřebují. Jak už jsem se zmínil, my jako původně rodinná firma jsme se zcela přirozeně rozhodli podporovat organizace pomáhající dětem a mládeži. Kromě České asociace streetwork tak podporujeme mimo jiné obecně prospěšnou společnost Život dětem nebo nadaci Artevide. Pomáháme ale i Černým koním, kteří se věnují začleňování hendikepovaných lidí zpět do života prostřednictvím sportu, nebo jsme partnerem archeologické mise Národního muzea v Súdánu.
Jaký je váš názor na sociální sítě, internet a moderní technologie vůbec? Využíváte je? Jakou činností trávíte na internetu nejvíc času? Je to jenom práce nebo třeba hrajete i nějaké hry?
Je úžasné, jak moderní technologie zrychlily a v mnoha ohledech i usnadňují náš život – internet je jednoznačně jeden z nejúžasnějších lidských výtvorů. Na druhou stranu si to i vybírá svou daň v zahlcení velkým množstvím mnohdy zbytečných informací. Se zájmem také sleduju uplatňování moderních technologií u osobních automobilů, zatímco u těch závodních jsem spíše jejich odpůrcem. Co se týká sociálních sítí, vnímám jejich přínos, sám je ale aktivně nevyužívám. Počítač mám především k práci.
Kdybyste se mohl vrátit do věku teenagera, zašel byste do nízkoprahového klubu?
Ano, zašel.
Děkujeme za rozhovor.