Když se řekne závislost, většinou si představíme někoho, kdo jede v drogách, nebo alkoholu, případně prohraje všechny peníze na automatech. Člověk ale může být závislý takřka na čemkoli – na internetu, sociálních sítích, mobilu, pořadu v televizi, práci, sledování porna, na sexu, nakupování, cukru, plastických operacích, bodybuildingu, adrenalinu nebo třeba na vztazích. A na spoustě dalších věcí. Závislost je jako jízda na horské dráze, kterou nejde zastavit. Jak vlastně závislost coby problém vzniká a jaké má fáze? A podle čeho se pozná závislostní chování?
Závislost je stav, kdy nemůžeme být bez určité látky, aktivity, nebo osoby. Stále více a více po ní toužíme (bažíme), bez ní je nám špatně psychicky a někdy i fyzicky. Jak už jsem naznačila v úvodu, závislost může vzniknout nejen na určitou látku, ale také na chování, které nám přináší nějaký dobrý pocit (potěšení, úlevu).
Podle mezinárodní klasifikace nemocí se závislost vyznačuje znaky, které tu uvedu. Pokud v posledním roce došlo ke třem nebo více z těchto jevů, pak tu máme problém, Houstone!
Přestože okolí závislého člověka si většinou brzy všimne jeho problému, sám závislý nemá zpravidla na svoji závislost náhled. Naopak je přesvědčený, že vše má skvěle pod kontrolou (může kdykoli přestat) a vždy se vytasí s mnoha logickými důvody, proč posledně „krapet ujel“.
To je těžká otázka. Je známo, že závislost se vyvíjí v čase a na některé látky vzniká takřka okamžitě, po pár dávkách (např. heroin a jiné tvrdé drogy), jindy se k těžké závislosti člověk propracovává řadu let. Do první ligy se nepropijeme během týdne. Nicméně když už se tak stane, pravděpodobně to vůbec nepostřehneme. Víš, co se říká – když pomalu zahříváš vodu s žábou, žába si toho ani nevšimne – a najednou se vaří! Najednou?
Na začátku drogy lákají tím, že si člověk dá a cítí se úžasně. Závislý člověk chce znovu a znovu zažít, že se cítí dobře, ve skutečnosti ale bere, aby mu nebylo špatně. Moc špatně.
Bezesporu děti a mladí lidé. Jak známo, mladý člověk se rychle učí, jeho nervový systém ještě není zralý a je nastavený vstřebávat vše kolem sebe a vytvářet si nové spoje – osvojovat si informace, ale i jednání, návyky. Čím je člověk mladší, tím rychleji se učí – jezdit na kole, mluvit cizí řečí... nebo třeba chlastat a fetovat. Rychle spadne do závislosti, o dost hůře se z ní bohužel dostává ven, protože „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“.
Ví se také, že určité osoby mají k závislosti větší sklony, než jiné. Pokud člověk pochází z problematického prostředí, kde je hodně konfliktů, ze špatného rodinného zázemí, pak je ohroženější. Důležitá je také dostupnost rizikových látek – jak těžké je dostat se k droze, alkoholu, cigaretám? Jsou v mém blízkém okolí lidé, kteří jsou závislí?
Klíčové jsou náročné momenty v životě – chceme získat nové kamarády, zapadnout v partě, nebo prožíváme stres, bolest, smutek, to všechno jsou místa, kde jsme náchylnější k uklouznutí.
Co je to v nás, co nás žene do náruče závislosti? Proč někdo nedokáže být čistý a pokud se mu povede dostat z jedné louže (např. drogy), spadne do jiné (alkohol nebo třeba závislost na vztahu)?
Není tu prostor pro sáhodlouhé filozofické úvahy ani odborné studie, ale moc se mí líbí myšlenky Dr. Gabora Maté, kanadského lékaře maďarského původu zabývajícího se závislostmi. Podle něj jsou drogy a vlastně cokoli, na čem jsme závislí, „tlumičem bolesti“, jak fyzické, tak psychické. Když nás něco trápí, v mozku se rozsvítí stejná místa, jako když nás někdo bodne nožem. Hledáme, čím tu bolest utišit. Anebo jinak – čím naplnit prázdné místo v nás. Jako „řešení“ se nabízí drogy – na chvíli od všeho utečeme, chvíli zapomeneme, co nás v životě pálí. Z dlouhodobého hlediska to ale bohužel nefunguje. Čím více utíkáme, tím více bolesti zažíváme a tím rychleji potřebujeme běžet.
Pokud jsi doběhl/a až sem a jakýmkoli způsobem se tě tento článek dotýká (zajímá tě téma, někdo blízký má problém, nebo sám/a cítíš, že nad něčím občas ztrácíš kontrolu a chceš si o tom pokecat, jenže nemáš s kým), je tu pro Tebe náš chat. Neboj se přijít na pokec, bavit se můžeme o čemkoli, čekat od nás můžeš respekt, naopak Tě nebudeme soudit a neuslyšíš, co smíš nebo nesmíš dělat. Napsat můžeš samozřejmě anonymně. Třeba jen na zkoušku ;-)
Drogy jsou špatné, áno?