Na tělo si taky nenapíšeš kdejakou blbost...

22:03
26.05.2019

Představ si, že internet je Tvoje tělo. A všechny informace, fotky, videa, ale i komentáře na sociálních sítích jsou jako tetování. Některá jsou větší, některá menší, ale všechny mají jedno společné – už nikdy nezmizí beze stopy!

Co má co společného tetování s internetem?

Že je přirovnání s tetováním přitažené za vlasy? No tak schválně, podívejme se na to! Když napíšu tento článek, bude uložený na serveru, který používá jdidoklubu.cz. Bude ale jenom tam? Samozřejmě, že ne! Bude načtený u Tebe v počítači, telefonu nebo tabletu, kde nad ním už nemám úplně moc. Ovšem tady cestování tohoto článku zdaleka nekončí – jeho odkaz hodím na FB, Twitter, třeba i další sociální sítě, aby se dostal k více lidem. V ten moment už je minimálně otisk tohoto článku na serverech oněch sociálních sítí. A pochopitelně tu máme strýčka Googla, který najde vše. A čím navštěvovanější nějaká stránka je, tím hlubší otisk ve vyhledávačích udělá. No a co by se stalo, kdybych článek smazal? Ani to by nepomohlo, pokud by se k němu někdo snažil zpětně dostat. Vyhledávače mají obsahy stránek takzvaně nakešované. Cache je jakýsi otisk konkrétního obsahu konkrétní stránky z konkrétního data. Proč to tak dělají, to je na delší vyprávění. Že se cache přepisují a mažou podle nějakého alagoritmu, to je na vyprávění ještě delší. Ovšem faktem zůstává, že i ke smazanému obsahu se díky tomu můžeme dostat, byť je to obtížnější.

Oukej, ale kdo dneska píše články? Dneska frčí jednodušší a přímější obsah – fotky a videa. Tak tam je to ještě citelnější. Svoje fotky a videa, se kterými se chceš pochlubit, asi neposíláš přes zašifrované a za heslované cloudové úložiště nebo pomocí přímého spojení P2P, že? Asi to spíš nahraješ na Instagram, Facebook, TikTok, YouTube… Že nasdílením obsahu třeba konkrétně na Facebook dáváš této společnosti svolení k libovolnému nakládání s tímto obsahem, protože se společnost Facebook, Inc. stává jeho vlastníkem, to asi víš, viď? Už se tedy nebavíme jen o zcela nekontrolovatelném stahování a sdílení Tebou nahraných věcí, ale i o tom, že autorská práva na ně má již někdo jiný. Samozřejmě se můžeš dožadovat smazání obsahu, který Tě uráží, zesměšňuje nebo ohrožuje, ale to je dost na dlouhé lokte.

No jasně, ale co ty komentáře na sociálních sítích, popřípadě pod články? Nemysli si, ani ty nemizí z hlubin internetu jednou provždy, ani když zdánlivě upadnou v zapomnění. K jejich oživení třeba i po deseti letech stačí přidání nového komentáře a ejhle – slova léta zapadaná prachem jsou opět vystavena na světle Božím. V mnohých případech můžeš svoje příspěvky i komentáře mazat, ale není nic jednoduššího, než udělat před vymazáním jejich printscreen a mohou si dále žít vlastním životem, tentokrát už bez možnosti Tvého zásahu.
Obdobné to pak je i na diskusních a herních fórech a dalších místech, kde po sobě něco zanecháváš.

Co reálně lidé hledají?

Je rozdíl mezi čmucháním digitální stopy u člověka, který si Tě „proklepne“ jen pro ověření třeba věrohodnosti Tvých příspěvků; u někoho, ke komu se třeba hlásíš do práce; a konečně u někoho, kdo chce Tebou nasdílená data zneužít.

Personalisté v malých firmách a organizacích před přijímacím pohovorem reálně „prolustrují“ uchazeče na sociálních sítích a na googlu podle jeho jména. HR manažeři ve větších podnicích budou dělat při shánění lidí na méně významné posty to samé, při náboru do důležitějších pozic si proklepnou uchazeče i podle mailu, školních a třídních skupin na sociálních sítích apod. Tady už se mohou dostat k zajímavým věcem, pokud třeba pro přihlašování do různých účtů používáš ten samý mail, přes který běžně komunikuješ.
Ovšem pokud někdo jedná s cílem zneužít informací o Tobě, je schopen si mravenčí prací u počítače udělat z Tvých informací, příspěvků, fotek a videí detailní skládačku kdo jsi, odkud jsi, kde se pohybuješ a s kým se vídáš. Pokud nemáš své profily řádně zabezpečené.

Co s tím? Nemám tedy sdílet a psát vůbec nic?!

Ne, paranoidní být nemusíš. Ostatně bys ani v dnešní době nebyl/a věrohodnou osobou, kdybys na síti vůbec neexistoval/a. Ale rozhodně se vyplatí jistá opatrnost, která spočívá ve dvou krocích:

Mám nastavený rozsah soukromí na sociálních sítích a vím, jaký dosah mé příspěvky mají. Něco sdílím s přáteli, něco s celým světem, něco jen s vybranými lidmi… Dopřej tomu nastavení chvíli času a nastuduj si, kam až Tebou nasdílený obsah doletí.
Sdílím jen to, co bych se nestyděl říct vlastním rodičům a zároveň nebál říct neznámému člověku na ulici. Když fotka, video nebo komentář projde touhle autocenzurou, ve většině případů by pak nemělo jít o něco, co by se Ti později mohlo vymstít.

No a jsme zpátky u té podobnosti s tetováním – jinak se budu rozmýšlet o kérce na krku, kterou uvidí každý, něco jiného bych si nechal nakérovat na stehno, které jen tak někomu neukazuji. V každém případě tam nebudu mít vytetován ani PIN ke své kreditní kartě ani nějakou sprosťárnu, se kterou bych se styděl jet k rodičům na návštěvu. A jsem si taky vědom toho, že co si jednou nechám vytetovat, to tam nejspíš zůstane až do smrti.

U toho tetování se to snad zdá být celkem pochopitelné, ne? No vidíš, a digitální stopou je to úplně to samé! :)