Naši se rozvádí... Co mám dělat?

S dospělými je to někdy těžké. Když už se rozhodnou, že si někoho vezmou a budou s ním mít rodinu, skoro polovina z nich si to časem rozmyslí a chce se rozvést. Ne že by to pro ně byla procházka růžovým sadem, ale oni alespoň měli (ve většině případů) na výběr. Narozdíl od jejich dětí, na které důsledky rozvodu dopadají, aniž by do toho mohly nějak zasáhnout.

Podle Českého statistického úřadu se u nás loni rozvedlo 27.900 párů, což znamená, že téměř každé druhé manželství u nás končí rozvodem. Průměrně spolu manželé žijí 13 - 15 let, tedy dost dlouho na to, aby v době rozluky již měli děti. Ty si pak nedobrovolně rozvodem rodičů musí projít také a velmi intenzivně prožívají to, co se doma děje. "Ty hádky byly nekonečné a pořád dokola. Naši se většinou nehádali před námi, ale z pokoje jsem je slyšel, bál jsem se a brečel jsem. Nechtěl jsem, aby se rozvedli. V tu chvíli jsem si spíš přál, abych vůbec nebyl. Nakonec šli rodiče do poradny a rozhodli se nerozvádět se. Za to jsem byl rád," vzpomíná teď už dospělý David na dobu, kdy se jeho rodiče chtěli rozvést. Pro Martinu však byla rozluka rodičů naopak vysvobozením: "když jsme byli s bráchou v pubertě, začali se naši hodně hádat, taky oba hodně pili a chodili do hospody, přestože předtím pili jenom výjimečně. Když byli opilí, bylo to ještě horší - lítaly talíře, padaly výhružky, výčitky... Takhle to trvalo tři roky. Když se konečně rozvedli, ulevilo se mi. Nějaký čas pak přede mnou svalovali vinu jeden na druhýho, ale řekla jsem jim, že jim nehodlám dělat soudce ani prostředníka, tak toho nechali." Ať už děti hodnotí rozvod jakkoliv, nikdo z nich na dobu kolem něj nevzpomíná v dobrém. 

Co může mladý člověk dělat, když se jeho rodiče rozvádějí?

• Nehledat příčinu v sobě. Spousta dětí si myslí, že kdyby byly hodnější, měly lepší známky, nezlobily..., jejich rodiče by se nerozvedli. To není pravda. Výchova dětí je jednou z mnoha věcí, kterou by rodiče měli společně zvládnout. Pokud spolu nedovedou žít, chování a prospěch jejich dětí na tom nic nezmění.
• Mluvit s rodiči. Rodiče si často myslí, že si jejich děti ničeho nevšimnou, když se s nimi nebudou o rozpadu rodiny bavit. Samozřejmě se pletou. Pokud se Tvoji rodiče rozvádí, máš právo se s nimi o tom bavit - o svých pocitech, obavách apod. Celý rozvod se Ti bude snášet líp, pokud s Tebou o něm budou rodiče mluvit v klidu. Když uslyšíš jen jejich hádky, mohl bys situaci vnímat horší, než ve skutečnosti je. 
• Nevyhrožovat, neobviňovat, neslibovat. Pokud budeš rozhádaným rodičům vyhrožovat, že jestli se rozvedou, utečeš z domu nebo si něco uděláš, situaci určitě nijak nepomůžeš. Stejně tak když budeš jednoho nebo druhého obviňovat. Jenom budou jeden na druhého víc naštvaní, protože si budou myslet, že ten druhý Tě k tomu navedl. Rozvádějící se rodiče nejspíš neudržíš pohromadě ani přísliby, že se polepšíš, že se budeš líp učit atd. Věř, že se nerozvádí kvůli Tobě, ale kvůli tomu, že spolu nedovedou žít. 
• Svěřit se někomu. Když děti dusí své pocity v sobě, někdy nakonec sáhnou po nějakém nešťastném řešení - utečou z domu, utíkají se k alkoholu nebo drogám nebo si v zoufalosti sáhnou na život. Lepší je, když se někomu svěříš - když budeš o svých pocitech mluvit, uleví se Ti. Za to, že se Tví rodiče rozvádí, se nemusíš stydět a za to, že z toho jsi smutný, naštvaný nebo máš strach, taky ne. Povídej si o tom s kamarádem, s pracovníkem v klubu nebo v poradně. Když nevíš, na koho se obrátit, vždycky můžeš zavolat na Linku bezpečí na číslo 116111 (volání je zdarma, takže můžeš volat i když nemáš kredit), která je v provozu 24 hodin denně. Svěřit se samozřejmě můžeš i pracovníkům na chatu jdidoklubu.cz.
• Nebát se, že rozvodem své rodiče ztratí. Rodiče se rozvádějí se sebou, ne s Tebou. Máš právo říct, jak by sis přál, aby to po rozvodu vypadalo. Ne vždycky se rodičům podaří se domluvit na střídavé péči, ale měli by znát Tvé přání a měli by ho brát v úvahu. I po rozvodu máš právo se s oběma rodiči stýkat a oba mají povinnost Tě dál vychovávat a starat se o Tebe, přestože spolu třeba nebydlíte.

Je jasné, že v první řadě by se měli starat rodiče o to, aby Tě jejich rozvod poznamenal co nejméně. Máš právo být naštvaný, máš právo reagovat podrážděně, ale pamatuj na to, že ne vždycky je všechno, na co máš právo, pro Tebe dobré. 

Výše napsané rady se týkají především rozvodů, které probíhají víceméně v klidu. Bohužel se však stává i to, že rozvodu předchází i domácí násilí a to nejen na jednom z rodičů, ale i na dětech. V případě, že ses stal svědkem nebo dokonce obětí domácího násilí, fyzické i psychické agrese nebo týrání, obrať se okamžitě buď na sociální pracovníky, kteří Ti pomohou najít řešení (třeba rodinnou terapii, ale i azylový dům nebo krizové lůžko, než se situace uklidní) nebo přímo na Policii ČR na lince 158, která může agresora z bytu vykázat. Pamatuj, že i když jsou rodiče na sebe naštvaní, nesmějí ubližovat jeden druhému a Tobě už vůbec ne!