V neděli jsme si mohli na adventním věnci zapálit první svíčku a tím spustit pomyslný odpočet čtyř týdnů, které zbývají do Vánoc. Ať už máme k těmto svátkům vztah ryze kladný nebo z nich máme hrůzu a těšíme se, až bude po nich, nemůžeme popřít, že tento čas je něčím výjimečný. Rozhodně dost náročný, ale když půjdeme tomu pověstnému štěstíčku trochu naproti, může být i mimořádně pěkný. Jak to udělat, abychom si Vánoce užili a nezbláznili se z toho?
Ti, kdož prožili své dětství v raných devadesátých letech, by si možná mohli pamatovat dobu, kdy adventní věnec byl vskutku jedinou předzvěstí blížících se Vánoc – tehdy totiž Vánoce už nebyly označovány jen jako ‚zimní prázdniny‘ ozdobené strašidelným Dědou Mrázem, zároveň ještě reklamy nebyly tak agresivní a obchody neútočili s vánoční kampaní už na přelomu srpna a září jako dnes. Jelikož však většina čtenářů tohoto webu bude pravděpodobně trochu pozdějšího data narození, cítím potřebu připomenout, co to kulaté jehličnaté chrastí pobité čtyřmi svícemi je vůbec zač…
…a taky kde přišlo k tak divnému názvu. Slovo advent pochází z latiny a znamená ‚příchod.‘ No a jelikož je spjato s křesťanskými Vánocemi, tím příchodem se myslí příchod Ježíše Krista na Zem, tedy vzpomínka na jeho narození. Zároveň toto slovo označuje období minimálně dvaadvaceti, maximálně osmadvaceti dnů před vánočními svátky (každý rok je počet dnů různý podle toho, který den v týdnu zrovna připadá na Hod Boží vánoční), které se považuje za dobu příprav na Vánoce.
Ten věnec má jako spousta dalších křesťanských tradic trochu spletitou historii. Jako symbol adventu se objevil až někdy v 19. století, ale jeho reálná podoba a používání je mnohem staršího data. Předchůdce adventních věnců se vily už v pohanských dobách v keltských a germánských zemích. Slaměné věnce odháněly od obydlí zlé duchy a zelené věnce z jehličnatých větviček symbolizovaly nikdy nekončící život a udržovaly v domě duše zemřelých předků, které obyvatele chránily a přinášely jim požehnání. Zapalování ohňů v tomto období zase symbolizovalo čekání na slunovrat a překonání vlády noci (zimy, smrti…). V křesťanské tradici adventní věnec představuje Boží nekonečnost a věčnost (tvar kruhu), nesmrtelnost (stále zelené větve) a zvyšující se počet zapálených svící značí světlo, které Kristus svým příchodem přináší na tuto Zem. Počet čtyř svíček může značit čtyři neděle před Vánocemi, vrcholy kříže, jakožto symbolu křesťanství, nebo i čtvero Kristových příchodů (první příchod při historickém narození Ježíše Krista, druhý příchod v přijímání svátosti oltářní v kostele, třetí příchod při smrti člověka – setkání s Kristem, čtvrtý příchod na konci věků při Božím soudu). Těch výkladů je ale tolik, že jenom kdybychom měli všechny popsat, vydá to na celou knihu.
Jak už jsem psal výše, dnes nepotřebujeme adventní věnec, abychom se ujistili, že se blíží Vánoce – od začátku školního roku jsou v obchoďácích akce na čokoládové Mikuláše, andělíčky, čerty (bůhvíproč…) a další ‚vánoční‘ postavičky. Od října zdobí veřejná prostranství světelné ozdoby a od listopadu slyšíme v rádiích do omrzení stejné a pořád dokola omílané vánoční hity a koledy. Ale hlavně ty reklamy! Každý prodejce slibuje, že jedině u něj nakoupíme ty správné vánoční dárky a že teď je nejvyšší čas je objednat (nehledě na to, jestli je půlka října nebo dvaadvacátého prosince). Člověk tak může podlehnout pocitu, že podstata lidského bytí spočívá v tom, aby během prvního pololetí vydělal dost peněz, za které během druhého pololetí nakoupí dost dárků (případně je nejdřív utratí a pak je během prvního pololetí dalšího roku splácí J). A pohled na nekončící šňůry aut před nákupními centry nás v tomto pocitu nemůže než utvrzovat.
Přitom o tom Vánoce vůbec nejsou. Nebo alespoň nemusí být. Ať už je Ti blízká představa křesťanských Vánoc nebo těch tradičních, byť nekřesťanských, židovské Chanuky…, ale pro mě za mě i kdybys slavil/a i pohanský Slunovrat, všechny tyto svátky jsou založeny na oslavě života a jsou spojeny s hodnotami, jako je rodina, mír, klid, radost a pokoj. Tedy s hodnotami, které nemají v člověku vyvolávat zoufalství, spěch, shon, hektičnost a tak podobně.
Však ani ta příprava na Vánoce, ke které advent vybízí, neznamená jen přípravu v tom smyslu, že nakoupíme dárky, vydrhneme zase po roce okna, vysmejčíme podlahy a navěsíme všude po bytě různá blyštivá cinkrlátka. V křesťanské tradici se tou přípravou myslí příprava vlastního nitra, aby dokázalo pojmout tak velký dar, jakým narození Kristra pro křesťany je. Pokud je člověk nevěřící, tak by asi nedávalo smysl táhnout se ke zpovědi nebo do kostela obecně. Ale princip té 'výzdoby nitra' jistě přenositelný je. Můžeme se během těch příštích čtyř týdnů vnitřně připravit na to, abychom si mohli svátky užít s těmi, které máme rádi - abychom s nimi nebyli rozhádaní, abychom jim zkusili udělat nějakou radost a vůbec abychom mohli mít radost třeba z toho, že jsme udělali něco hezkého.
A víš Ty co? Uděláme letos takový pokus! Jestli budeš chtít, můžeš se letos zkusit vymanit ze všeho toho negativního, co se Ti při slově Vánoce vybaví a užít si je tak, aby sis je… No, aby sis je prostě opravdu užil/a. A my se pokusíme Ti k tomu v průběhu nadcházejícího měsíce přinést řadu tipů, co se dá dělat, aby se nám to povedlo.