Graffiti a street art jsou jedněmi z nejpřístupnějších způsobů výtvarné seberealizace a také prezenace vlastních názorů a přesvědčení. Na jednu stranu nám Listina základních práv a svobod přiznává právo na svobodu slova a projevu, na druhé straně stojí právo vlastníků věcí, které jsou gráfkem „vyzdobené“ na jejich ochranu před poškozením. Kde leží mez legálnosti pouličního umění? Co z graffiti je a co není protiprávní?
Svoboda projevu
Dlouhých čtyřicet let u nás nebyla svoboda projevu zaručena zákonem a už vůbec nefungovala v reálném životě. Kdo chtěl umělecky tvořit, musel svoji tvorbu obhájit před komisí, což znemožňovalo dělat umění jiné než v souznění s režimem. Ilegální graffiti tak bylo jednou z mála možností, jak dát veřejnosti najevo svůj názor. Vzhledem k tvrdým represím však ani tento nástroj nebyl příliš používaný. Zachovala se však například tzv. Lennonova zeď na pražské Kampě, kde graffiti hlásalo mír a svobodu. Režim sice pravidelně tyto výtvory přetíral šedou barvou, často se však malby obnovovaly. I jinde ve světě slouží graffiti k vyjádření postojů a názorů autora. Příkladem může být třeba bývalá berlínská zeď, kde malby volaly po jejím odstranění nebo zeď v pásmu Gazy, kde je Banksyho obraz holubice míru v neprůstřelné vestě s laserovým zaměřovačem. Některá díla tak díky hloubce svého poselství bývají společností hodnocena kladně, přestože jejich provedením nemusí autoři jednat v souladu se zákonem.
Ochrana majetku a dalších hodnot
Dnes však u nás nežijeme v totalitě a umělci mají více legálních možností, jak se vyjádřit a proslavit. Není proto divu, že se majitelé budov obrací na soudy, pokud si nějaký umělec pro svou prezentaci vybere zrovna jejich majetek. Negativnímu pohledu na graffiti v očích veřejnosti nepomáhá ani fakt, že mnoho výtvorů na ulici nemá valnou estetickou hodnotu a okolí spíše hyzdí, než by je zkrášlovaly.
Z toho se do zákona č. 40/2009 Sb. dostal paragraf, který popisuje sprejerství jako trestný čin a uvádí, že zákazem činnosti, propadnutím věci nebo odnětím svobody až na jeden rok bude potrestán ten, kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou, přičemž jinou látkou se myslí něco, co je schopno rozleptat či změnit vzhled dané věci (ředidla, lepidla, rozpouštědla apod.).
Kdo si ale řekne, že ten jeden rok v base za to riziko stojí, měl by vědět, co se v zákoně píše dále: Kdo takto poškodí věc jiného kvůli jeho barvě pleti, rase, národnosti nebo přesvědčení, bude potrestán vězením na 6 měsíců až tři roky. Stejně tak ten, kdo graffiti poškodí věc, která je zvláštně chráněná (třeba nějakou památku).
A kdo svým graffiti výtvorem způsobí škodu velkého rozsahu (přičemž ten rozsah není vymezen žádnou konkrétní částkou – záleží na původní materiální i umělecké hodnotě původní věci), ten poputuje do vězení na dvě až šest let! Vzhledem k tomu, že writeři zpravidla nemohou znát hodnotu majetku, na kterém gráfka dělají, musejí tedy počítat s trestem až šesti let.
Pokud by někomu přišlo jako dobrý nápad posprejovat třeba dopravní značku, je velmi pravděpodobné, že nebude v případě dopadení souzen kvůli poškozování cizí věci, nýbrž kvůli úmyslnému poškození obecně prospěšného zařízení podle § 276 trestního zákona. V takovém případě pak autorovi hrozí trest odnětí svobody až na osm let!
Za zmínku stojí také to, že se u případného soudu může řešit i obsah grafického sdělení – kdyby totiž někdo svým výtvorem propagoval hnutí a ideologie směřující k potlačování lidských práv a svobod (nacismus, fašismus, komunismus, rasismus,…), nabádal jím k nenávisti vůči jednotlivci nebo skupině lidí nebo třeba obhajoval či oslavoval genocidu, ten bude pravděpodobně odsouzen podle paragrafů 403 a 405 zákona č. 40/2009 Sb. podle konkrétního provinění a jeho závažnosti na 6 měsíců až deset let!
Jsou však i jiné cesty…
Legální plochy
…jak dělat graffiti a přitom neporušovat zákon a neriskovat tak tresty. Jednou z těch možností jsou legální plochy. Ty fungují podle pořekadla ‚kde není žalobce, není soudce.‘ Tedy jejich majitelé je dávají všanc a nepodávají trestní oznámení na ty, kteří na nich sprejují. Neznamená to ale, že by nemohli podat oznámení na někoho, kdo by na jejich zdi například propagoval nacismus a tak podobně. Kompletní seznam legálů v ČR zatím nikde dohledatelný není, ale s tvojí pomocí se jej pokusíme vytvořit.
Další možností je domluvit se s konkrétním majitelem daného objektu, přičemž tato varianta se zdá být stále schůdnější. Vlastníci už chápou mistrně provedené graffiti jako platnou formu umění a v mnohých případech nemají problém udělit jmenovitý souhlas s posprejováním (většinou se jedná o vrata garáží, stodoly a sklady apod.).
Méně invazivní formy streetartu
Koncem devadesátých let se u nás začaly objevovat i jiné formy pouličního umění. Jde třeba o vylepování nálepek či umisťování předem nasprejovaných tabulí do ulice. Tyto druhy street artu nezpůsobují jejich nepovolenou instalací tak rozsáhlé škody a proto jsou i v zákoně jinak klasifikovány. Ve většině případů se bude jednat o přestupek a v případě dopadení autora se trestá podle paragrafu 50 zákona č. 200/1990 Sb. peněžitou pokutou do výše 15 000 Kč, stejně tak jako se trestá nelegální výlep reklamy.
Pozor, odpovědět na každou otázku dotazníku smíte pouze jednou a odpovědi nelze zpětně změnit. Na otázky na které vůbec neodpovíte, můžete odpovědět později.