V minulém článku jsme se věnovali tomu, jak se ubránit, když se v přírodě nechtěně setkáme s útočícím medvědem, vlkem, divočákem a jinou zvěří. Asi by nás dost překvapilo, kdybychom tyto šelmy potkali na našem sídlišti nebo v parku před školou. Přesto všichni tušíme, že ani tato prostředí nemusí být úplně bezpečná. Šelmy v našem přirozeném prostředí neběhají po čtyřech a neútočí drápy a tesáky, ale chodí po dvou a útočí pěstmi, boxery a noži. Řeč je pochopitelně o útočnících, kterým se z různých důvodů můžeme jevit jako vhodný cíl jejich agrese. Možná Tě překvapí, že obrana při napadení zvířetem a napadení člověkem má spoustu společných prvků. Tady je pět rad, jak se při setkání s nepřítelem zachovat:
Tak jako u divé zvěře, i před lidským útočníkem se nejlépe ubráníme, když se mu vůbec nedostaneme do cesty. Většina útoků nepřichází jako blesk z čistého nebe a my můžeme vycítit, kdy se k něčemu schyluje. A to ani nemusíme být špičkoví stopaři. Stačí se dívat kolem sebe - jací lidé se kolem mě pohybují? Není tu někdo pod vlivem alkoholu nebo drog? Nechová se někdo zvláštně (zrychlené pohyby, sevřené pěsti, roztěkané pohledy, "nahrbení" k boji)? Pokud si na některou otázku odpovíš kladně, je vždy lepší se takovým lidem vyhnout, ideálně zaplout do davu ostatních lidí.
Tento bod úzce souvisí s tím prvním, ale ještě jej prohlubuje. I když budeme ostražitě sledovat, co se kolem nás děje, neodfiltrujeme zákeřné útoky zezadu nebo z různých skrýší. Můžeme se jim ale vyhnout jinak - vlastním pohybem a chováním. Pokud jsme v situaci, kdy můžeme očekávat nějaké nebezpečí (večer, tma, zapadlé uličky, podchody,...), není dobré spoléhat se jen na svůj zrak, ale nechat v pohotovosti i ostatní smysly, především sluch. Úplně se tedy nehodí mít venku sluchátka v uších, protože pak nemáme tušení, co se děje mimo náš zorný úhel. Ale i to, kudy jdeme, kde stojíme a kam jsme natočení, může útočníkovi zhatit plány - kolem rohů budov chodíme vždy s alespoň metrovým odstupem ode zdi, aby na nás nemohl nikdo vybafnout zpoza rohu. Stejně tak chodíme s distancí i od dveří (kam by nás někdo mohl zatáhnout), od přízemních oken (odkud na nás může někdo vyskočit) od křoví a dalších skrýší. Když někde stojíme nebo sedíme, je dobré mít krytá záda - je lepší si stoupnout někam k bezpečné zdi a otočit se směrem do prostoru. Stejná místa je dobré zaujímat v hospodách nebo v MHD, pokud cestujeme sami a nemáme nikoho, s kým bychom si vzájemně kryli záda.
I při vší ostražitosti se nám může stát, že se setkáme s protivníkem (nebo protivníky) tváří v tvář. V tomto okamžiku je nutné rychle vyhodnotit naše šance, pokud mu (jim) budeme vzdorovat. Třeba v případě, kdy se ocitneš sám/sama proti trojici útočníků požadujících peníze, šance na výhru v boji asi budou mizivé. Vhodnou alternativou se může jevit útěk, ale když nevíme, v jaké fyzické kondici jsou útočníci, i výsledek této možnosti je mlhavý. Dle mého názoru je nejlepším řešením raději odevzdat peněženku než riskovat zdraví či rovnou život.
Když se bráníš útoku, jsi vždycky v nevýhodě, protože útok nečekáš - pravděpodobně Tě útočník zaskočí. Pokud chceš vyrovnat síly, je dobré zkusit překvapit protivníka. V kriminalistice jsou známy případy, kdy třeba dvojice mužů napadla starou ženu s úmyslem ji okrást. Ona však na ně začala křičet a bít je deštníkem, což je naprosto zmátlo a vydali se na úprk. Jedné ženě se zase povedlo ubránit se znásilnění tím, že nekladla odpor, jen útočníka upozornila, že se léčí s pohlavní chorobou... Každý však není tak duchapřítomný a snaha o zaskočení protivníka nemusí zrovna dobře dopadnout.
Spousta obětí u vyšetřování útoku uvádí, že měly morální zábrany efektivně se bránit - aby útočníkovi neublížily, aby nebyly samy obviněny z ublížení na zdraví a tak podobně. Je to hloupost! Copak je od násilníka fér, že Tě přepadne? Ani omylem. Ani Ty tak vůbec nemusíš cítit povinnost chovat se vůči němu čestně. Sebeobrana na ulici není bojový sport s pravidly, ale platí tu, že kdo odrovná soupeře a uteče, vyhraje. Když tedy není zbytí a útočník už po Tobě fyzicky jde, zaměř se na nejnáchylnější místa, jejichž zasažení jej na nějakou chvíli vyřadí z boje - u mužů to je klasický kop mezi nohy, případně útok na oči, uši a další vitální místa (hodně prokrvená místa se spoustou nervových zakončení). Jakmile je útočník ochromený, na nic nečekej a utíkej pryč! Snaha o dokopání momentálně vyřazeného útočníka by už nemusela být vůbec posuzována jako nutná sebeobrana. Nutná sebeobrana je však přesně taková, která zabrání dalšímu útoku - při napadení tedy není moc vhodné si brát zbytečné servítky.
Setkal/a ses někdy s útokem na svou osobu? Máš podezření, že by Ti mohl někdo chtít ublížit? Netrap se tím sám/sama a poraď se s našimi pracovníky prostřednictvím Pokecu!
Setkání s divou zvěří I - V lese a na pasece