Bohdan Bláhovec, jeden ze zakladatelů volného ringu poezie u nás, říká: Slamerem je ten, kdo se na pódiu dokáže proměnit ve svá slova.
Rap sice stále žije, ale pro mnohé už začíná být pravěkem devadesátých let a prvního desetiletí 21. století. Ideálním žebříčkem mezi rapem, poezií a dramatem je práve Slam poetry, které by se nejlépe dalo popsat jako soutěž v autorském přednesu poezie. V Česku je navíc "slamování" obohaceno o další faktor - všichni účinkující předstupují před publikum bez papíru a básně si tak vymýšlejí rovnou na podiu, popřípadě je musí umět nazpaměť. Toto pravidlo vzniklo vlastně omylem, když se básnická soutěž začínala chytat u nás, někdo si ho zřejmě vymyslel. Každý vystupující „slamer“ může na jevišti bez rekvizit hovořit pouze tři minuty. Jeho výkon pak hodnotí publikum. V Česku navíc platí pravidlo, že ten, kdo dvakrát za sebou zvítězí v národním finále, už nemůže soutěžit dál a musí přenechat prostor dalším. Celý systém soutěže tak trochu připomíná rapový battle, kde stojí dva rappeři proti sobě a snaží se "urapovat" jeden druhého. Oproti rapu není Slam poetry tak nasílné, ani politické (rap=radical anarchist poetry), ani nemá vyhraněný styl oblékání i když mnozí slameři tíhnou k narůstající skupině tzv. hipsterů.
Slamovací večírky se u nás konají v několika větších městech, většinou v kavárnách nebo malých divadlech, vstupné většinou není žádne popřípadě symbolické. Každý rok se koná také národní finále, které probíhá zpravidla v pražském klubu Rock café.
Více informací se dozvíte na www.slampoetry.cz