Není nic veselého přijít na to, že Tě kolektiv přehlíží nebo Tě jednoduše řečeno nebere mezi sebe. Nejčastěji tato situace vzniká v kolektivu třídním, který je specifický pravidelným povinným scházením. Právě kvůli nevyhnutelnosti každodenního setkávání je nezapadnutí mezi spolužáky tak nepříjemnou a často bolestivou zkušeností.
Na začátek by se hodilo říct, že vyloučení z kolektivu nemusí mít konkrétní důvod, v tom smyslu, že si nikdo ani nemusí myslet, že je s Tebou něco v nepořádku. Může to být třeba jen tím, že nejsi zrovna upovídaný a víc přemýšlivý, což někteří vnímají jako signál „samotáře“ a třeba je ani nenapadne Tě automaticky zapojit do konverzace, hry atd. Neboj se tedy sám přidat mezi danou skupinku lidí, případně se i aktivně zapojovat, zkrátka sám dát najevo, že o ty druhé stojíš.
Pak jsou ale i případy, kdy to přes veškerou snahu nevychází a příčina je někde jinde. Nejspíše jsi tedy pro ostatní něčím jiný/jiná a nedokáží reagovat jinak než dočasným odmítnutím tvé odlišnosti. Vůbec ale nezoufej – tyto případy jsou totiž typické zejména pro kolektivy základních škol, tedy ty mladší. Čím budeš starší, tím více budeš pronikat mezi vrstevníky, co si nesou podobné nastavení jako třeba ty a vynechání z kolektivu se tedy pomalu stane minulostí. V jiných případech zas pomůže trávit čas s lidmi, co mají stejné zájmy jako Ty – tedy pokud jsi například zapálený fotograf, bude stát za to připojit se do fotografického kroužku/oddílu a tak dále…
Obecně by se tedy vše dalo shrnout takto:• Dávej najevo, že stojíš o to být součástí daného kolektivu (zapojení se do konverzace, zájem o ostatní…)• Posuď, v čem jsi možná pro ostatní jiný.• Vyhledávej lidi s podobným zaměřením a zájmy.• Neboj se o všem mluvit s blízkou osobou.• Dej věcem čas.