Fanoušci žánru post-apo měli možnost v posledních několika měsících zažívat příběhy svých oblíbených knih/filmů na vlastní kůži – nouzový stav, masky, prázdné ulice, hromadění zásob (třeba v USA včetně zbraní), nevyzpytatelný a (alespoň v myslích lidí) všudypřítomný nepřítel… Teď se jim realita od známého scénáře ale výrazně odvrací. Pokud vím, postapokalyptické příběhy podobnou katastrofou začínají, následuje hromadné vymírání a vytrvá hrstka přeživších ve světě, který už nikdy nebude takový jako dřív. Namísto toho ale u nás přichází postupný návrat k normálnímu životu. Co se změnilo? A jaký scénář můžeme dál očekávat?
Změnilo se toho hodně. Zvykli jsme si nosit roušky, zvykli jsme si na zavřené obchody, restaurace, školy, kina, kluby, vlastně skoro všechno. Zaplať Pán Bůh se příliš tragicky nezměnil počet žijících lidí. Ke dnešnímu dni bylo nahlášeno 284 lidí, kteří umřeli v souvislosti s nemocí Covid-19, což je jistě velmi smutná událost pro tisíce lidí, kteří tyto nemocné znali, měli rádi, a kterým nyní chybí. V celorepublikovém měřítku ovšem nejde o nijak závratné číslo v porovnání s tím, jak naši populaci kosí jiné nemoci, například infarkty, rakovina a mnohé další.
Mnohé se ještě dozajista změní. Nynější situace ještě silně zahýbe s ekonomikou, se zaměstnaností, s realitním trhem… Ale víš co? To jsou starosti dospělých, Pojďme se raději podívat na to, jak koronasituace zasáhla a zasáhne Tebe!
Asi nejvýraznější změnu běhu života přineslo uzavření škol. Od 11. března jsi byl/a doma a výuka probíhala Bůh ví jak, povětšinou formou on-line vzdělávání nebo skrze zasílání úkolů a materiálů k učení. Krom školy se zavřely také nízkoprahové kluby, střediska volného času, vnitřní i venkovní sportoviště, obchoďáky, restaurace, kostely, kina a kupa dalších věcí, který bys třeba rád/a býval/a využil/a. No a teď ta dobrá zpráva – zase se to vrací do normálu. Bohužel se tak děje dost zmatečně, jedno nařízení střídá druhé, a ani člověk, který se denně dívá na zprávy, z toho nemusí být úplně moudrý, co všechno teď můžeme a nemůžeme. Tak to zkusíme hezky popořadě:
Od 11. května do školy můžeš, pokud jsi v devátém ročníku ZŠ a pokud se chystáš na přijímačky. Ve třídě vás může být jen patnáct a osobní přítomnost ve škole je dobrovolná. Do školy zatím nemůžeš, pokud jsi v jiném ročníku ZŠ. Obdobně do školy můžeš, pokud jsi na v posledním ročníku SŠ a připravuješ se na závěrečné zkoušky. Ostatní středoškoláci do školy nemohou.
Od 25. května budou moci (nejspíš) do lavic usednout i žáci na prvním stupni základních škol. Výuka ale bude probíhat jen v maximálně patnáctičlenných skupinách.
Od prvního června budou moci probíhat maturity a závěrečné zkoušky na středních školách a také přijímací zkoušky, zároveň bude moci probíhat praktická výuka odborných předmětů na SŠ a VOŠ. Zároveň by v červnu mohli oprášit prach ze svých lavic také žáci druhého stupně ZŠ, ale jen na občasné výuce stěžejních předmětů. Tento výhled je ale zatím dost mlhavý.
Každopádně zatím platí, že do školy nemusíš, pokud se obáváš nákazy.
Ano! Sláva, hurá, konečně, od 11. května bylo nízkoprahovým klubům umožněno obnovení provozu, zrovna tak i dalším nepobytovým sociálním službám. Střediska volného času sice čekala na povolení od jiného ministerstva (spadají pod ministerstvo školství, zatímco nízkoprahy pod ministerstvo práce a sociálních věcí), ale dočkala se ve stejný den, takže už od pondělka je možné chodit na kroužky, do volnočasových klubů a na jejich sportoviště. V uzavřeném prostoru však smí být nanejvýš 15 lidí.
Nejspíš jo. Pokud se něco nestane a nezačnou padat trakaře s nápisem „koronavirus,“ tábory se uskuteční už od začátku prázdnin. Neznamená to ale automaticky, že pokud jsi na tábor přihlášený/á, že se bude konat. Podívej se na stránky organizace, se kterou na tábor jedeš, jestli se tam něco nezměnilo.
Ano. V pondělí 11. května se otevřela i kina a divadla, ovšem obsazovat se smí jen každá druhá řada a v obsazené řadě musí být každé druhé sedadlo volné. Zatímco v kinech to nebude takový problém, protože jsou málokdy navštěvována hojněji, v divadlech se zatím setkáš asi s více viditelnými omezeními. V obou případech může být na jedné akci maximálně 100 osob. Zrovna tak to platí i pro věřící na bohoslužbách v kostelech.
Jasně! Pohyb v lese ani ve veřejně přístupných parcích nijak omezen nebyl, venkovní hřiště už jsou otevřena. Jen při setkání s dalšími lidmi dávej bacha na roušku a vyhýbej se vzájemnému kontaktu.
Ne tak docela. Od pondělka 11. května jsou otevřené venkovní zahrádky hospod a restaurací. Tam si jídlo a pití dát můžeš. Mimo čas konzumace musíš mít roušku. Dále fungují také výdejní okýnka, kde si můžeš zakoupit jídlo nebo pití s sebou. Vnitřní prostory restaurací zůstávají zavřené, stejně jako food courty v nákupních centrech.
Zatím ne. Roušku zatím musíme nosit všude mimo vlastní domov a auto, ve kterém jedeme jen s rodinou. Pochopitelně je zbytečné mít roušku v lese, když tam nikdo jiný není. Na veřejnosti ale stále musíme mít zakrytá ústa a nos. Změnit by se to mělo 25. května, od kdy budeme moci vyrazit ven bez roušky. Nebude to ale platit v obchodech, na úřadech a v hromadné dopravě.
Tak co, už to vypadá o trochu veseleji, ne? Je třeba upozornit, že kterékoliv nařízení a jeho uvolnění se ještě může změnit. Záleží to na vývoji šíření nemoci, takže je nutné stále sledovat a vyhledávat nové informace.
Znáš takový ten pocit, když se probudíš ze zlého sna, kde se na Tebe všechno valí a útočí a utlačuje Tě…, a najednou po probuzení nikde nic není, Ty volně sedíš na posteli a čekáš, ze které strany se co přiřítí? Tak přesně tohle se teď může stát i nám. Tři měsíce jsme neřešili nic jiného než Covid, a když teď (za 11 dní) vylezeme ven bez roušky a volně se nadýchneme, možná budeme v podobném vzduchoprázdnu, kdy nebudeme vědět, jak na ten “minulý” život navázat. A proto se tu podíváme na pět věcí, které bude třeba začít zase řešit. Ale to až zítra, jo?
Článek vznikl díky podpoře projektu Pomozte dětem organizovaného Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti.