"Pokoj lidem dobré vůle!" ozvalo se podle Bible z nebes od zástupů andělů, když se v Betlémě narodil Ježíš. Ujalo se to jako heslo Vánoc, takže to asi bude celkem významná myšlenka, krédo, podle kterého bychom se měli řídit. Ale komu je ten pokoj tedy přán? Jak může každý z nás projevit svou dobrou vůli?
K Vánocům neodmyslitelně patří dárky a tak se týdny, někdo i měsíce před svátky snaží pro své blízké vybrat takový dárek, který jim udělá největší radost. To je jistě hezké a o člověku to vypovídá minimálně to, že na svoji rodinu a přátele alespoň chvíli myslel a obětoval kus svého času a peněz, aby dárky obstaral. Ale myslím, že biblická výzva, abychom byli 'lidé dobré vůle' jde ještě o kus dál.
Když totiž někoho obdarujeme proto, že ho máme rádi, není to nic moc výjimečného. Navíc přitom často očekáváme, že něco dostaneme nazpět. Osobně za lidi dobré vůle pokládám ty, kteří něco věnují nebo dělají nezištně (bez očekávání odměny, díků nebo vděčnosti) a často i pro lidi, které vůbec neznají... Kdo disponuje větším množstvím peněz, možná se uvolí k tomu, že něco daruje na charitu, pošle příspěvek na chudé děti v Africe nebo přispěje na provoz neziskovky (což se týká i našeho portálu - bez podpory našich sponzorů bychom těžko mohli fungovat). Co ale můžeme darovat, pokud peněz nazbyt nemáme? Bezpochyby můžeme darovat kus sebe! A to hromadou různých způsobů.
Ani kapka nepřijde nazmar
Pokud Ti bylo osmnáct let, můžeš dávat do slova kus sebe. Zdravotnictví se přes všemožné objevy a pokroky v medicíně a vědě neobejde bez krve, která se dává pacientům, kteří ztratili velké množství té vlastní, nebo se z ní a jejích složek vyrábí další nezbytné léčebné látky. V každém případě se darovaná krev využije beze zbytku do poslední kapky.
K tomu, aby člověk mohl krev darovat, se stačí zaregistrovat na transfúzním oddělení nejbližší nemocnice, projít lékařským vyšetřením a vyplnit dotazník, který pomůže odhalit, zda dárce nepatří mezi tzv. rizikové skupiny osob. Z toho důvodu nemohou krev darovat lidé, kteří prodělali těžkou infekční nemoc (žloutenka typu B, C, infekce HIV, nemoc šílených krav apod.) nebo lidé, u kterých je vyšší pravděpodobnost, že se s takovou nemocí setkali (třeba uživatelé nitrožilních drog). Pokud tímto projdeš, už Ti v darování krve nic nebrání. Tedy alespoň technicky ne. Z etického hlediska musíš souhlasit s tím, že nemůžeš ovlivnit, kdo Tvoji krev dostane a ani se to nikdy nedozvíš. Jednak to není prakticky proveditelné a hlavně je to proti principu dárcovství - svou krev dáváš komukoliv, kdo ji zrovna bude potřebovat.
Darování plné krve, při němž se odebírá necelý půllitr této životně důležité tekutiny určené k přímému využití nebo dalšímu zpracování, je bezplatné. To znamená, že krom hrnku kávy a nějaké svačinky za něj nic nedostáváš (alespoň ne přímo, zpětně si můžeš dar odepsat z daní, v den odběru máš placené volno v práci nebo omluvené hodiny ve škole a některé zdravotní pojišťovny dávají "svým" dárcům i nějaké drobné odměny nebo výhody).
Je ale také možné darovat i oddělenou krevní plazmu, což se provádí odběrem na tzv. separátoru, kdy z Tebe odchází krev do mašiny, tam se z ní oddělí plazma a zbytek krve se Ti vžene zpátky do žil spolu s roztokem, který nahrazuje odebranou tekutinu. Plazma se dá nechat odebrat i za finanční náhradu 460 Kč za odběr. Je však sporné, zda v tomto případě jde ještě o darování nebo spíš o prodej. Což ovšem nic nemění na prospěšnosti tohoto činu.
Více o dárcovství krve najdeš například na stránkách Českého červeného kříže.
Dárcovství kostní dřeně
Další věcí, kterou můžeš po dosažení plnoletosti věnovat, aniž by Tě to cokoliv stálo, jsou krvetvorné buňky. Známější je asi termín dárcovství kostní dřeně. Krvetvorné buňky, které se z kostní dřeně získávají, se používají k léčbě pacientů, jejichž tělo si samo krevní buňky vytvářet nedokáže (třeba při leukemii). Reálných odběrů kostní dřeně neprobíhá moc, ale přesto je velmi důležité, aby s k němu uvolilo co největší množství dárců. Na rozdíl od krevní transfuze je totiž transplantace kostní dřeně náročná na shodu dárce a příjemce. Pro konkrétního pacienta tak může být vyhovující třeba jeden jediný z milionů registrovaných dárců.
Vstoupit do registru dárců může každý zdravý člověk ve věku 18-35 let. Stačí zajít do jednoho z dárcovských center, tam zadat svoje osobní a kontaktní údaje, projít nenáročným lékařským vyšetřením a nechat si odebrat vzorek krve (jedna malá ampulka). V případě, že právě Tvoji kostní dřeň bude někdo potřebovat, budeš kontaktován (proto je potřeba do registru hlásit změny bydliště, telefonu a mailu) a pak teprve dojde k samotnému odběru. Může to být měsíc po registraci, může to být po deseti letech, ale nemusí k tomu taky dojít nikdy. Každopádně oslovený dárce má možnost kdykoliv odstoupit. To ale pochopitelně může zkomplikovat nebo úplně zhatit léčbu člověka, který tu kostní dřeň potřebuje...
I v tomto případě je dárcovství anonymní, takže příjemce se nikdy nedozví, od koho kostní dřeň má a obráceně. Protože má tento dar nevyčíslitelnou hodnotu, není nijak odměňován. Jakákoliv suma peněz by totiž dost podhodnocovala cenu lidského života.
Dobrovolnictví
Předchozí dva způsoby darování se jistě nejsou dostupné každému. Ale i pokud Ti ještě nebylo osmnáct nebo máš zdravotní či jakoukoliv jinou překážku v darování krve a kostní dřeně, můžeš druhým prospět a dát jim část sebe sama. Třeba svůj čas, své dovednosti, svoji empatii nebo elán. Řeč je o dobrovolnictví.
Jak již z toho slova vyplývá, jde o činnost, kterou člověk vykonává ze své dobré vůle, bez nároku na odměnu. Dobrovolnictví má tolik podob a oblastí, ve kterých se dá pomáhat, že by to vydalo na vlastní hooodně dlouhý článek, ale jistě Tě napadne, čím zrovna Ty můžeš ostatním přispět. Ať už se jedná o členství ve sboru dobrovolných hasičů (který má u nás asi nejdelší dobrovolnickou tradici), trénování dětských sportovních oddílů, procházky a povídání s lidmi v domovech důchodců nebo léčebnách dlouhodobě nemocných, péče o přírodu a veřejný prostor nebo pomoc při mimořádných událostech, jako jsou například povodně - to všechnou jsou činnosti, které by bez nasazení dobrovolníků nemohly dost dobře fungovat.
Je jasné, že každý nemůže vykonávat jakoukoliv činnost a zejména při práci s lidmi musí i dobrovolník splňovat nějaká kritéria, ale rozhodně zde platí, že kdo chce někde pomáhat, příležitost si najde. O tom, jak a kde konkrétně se můžeš dobrovolnicky zapojit, se dočteš na stránkách dobrovolnik.cz nebo hest.cz
No a pokud se necítíš na to, zavázat se k pravidelné činnosti, můžeš přece pomáhat i bez toho - kdykoliv, když uvidíš, že někdo Tvoji pomoc potřebuje. Určitě se to vyplatí, vždyť přání "pokoj lidem dobré vůle" potom bude adresováno právě Tobě!