Jakmile máme řidičák, nejspíš ho budeme chtít nějak zužitkovat, tedy řídit. Pokud už rodina disponuje nějakým vozovým parkem, máme situaci o dost jednodušší, protože se stačí domluvit s ostatními členy domácnosti na pravidlech půjčování vozidla a nemusíme investovat do koupě dalšího. Ale co když doma žádné auto ani motorku nemáme, popřípadě máme, ale možnost jejich půjčení se blíží nule? Pak nás asi napadne, že si pořídíme vlastní přibližovadlo. Jak ho vybrat?
Řada řidičů-začátečníků si jednoduše spočítá svoje finanční možnosti a koupí první ojetou šunku, která se jim zalíbí. To samozřejmě může být chyba, a jelikož auta ani motorky nejsou úplně levné hračky, ta chyba se nám může dost prodražit. Taky jsem ji v osmnácti udělal a taky mě to přišlo na nemalé peníze, kterých pochopitelně ani tehdy nebylo nazbyt. Abychom se této chybě vyhnuli, je potřeba si zodpovědět na několik otázek, které nám pomohou zúžit okruh výběru na několik co možná nejvhodnějších možností.
Jasně, člověk s čerstvě vytištěným řidičským oprávněním si vždycky najde důvod, proč nějakou káru potřebuje. Ale opravdu to tak je? Pokud nemusím denně dojíždět do školy/do práce, asi by bylo zbytečné, aby mi na ulici před domem rezla nějaká ojetina, ne? Jestli je alespoň nějaká možnost, že si čas od času můžu zařídit auto rodičů (třeba na společný výlet, dovolenou, návštěvu příbuzných, nákup,…), možná by to mohlo stačit. Zpočátku se rodičům zpravidla nechce svoje čtyřkolé miláčky svým dětem půjčovat, ale jakmile zjistí, že to řízení vlastně celkem zvládají, dojdou k tomu, že je to vlastně příjemné, nemuset pořád sedět za volantem.
Potřeba je jedna věc, ale reálná schopnost auto provozovat je věc druhá. Znám maníka, který si za peníze z vybrané pojistky koupil parádní SUV, po kterém toužil. Jenže další příjem peněz už neměl, takže auto provozovat nemohl a několik roků tak zánovní Toyota dělala jen ozdobu na zahradě a zbytečně tam ztrácela svou hodnotu. Provoz auta není vůbec levná záležitost – když nepočítáme pohonné hmoty, které nemusí být vždycky levnější než cesta do školy hromadnou dopravou (zvlášť, pokud člověk jezdí sám nebo jen ve dvou), zbývají nám tu pravidelné výdaje na pojištění, výměnu oleje a dalších provozních náplní, pravidelný servis, občasné opravy… Když jsem si to počítal u sebe, tak jsem došel k nějakým deseti tisícům ročně, pokud se zrovna na autě nic vážnějšího neporouchá. Plus benzín, samozřejmě… Máš na to, tyhle náklady hradit? A vyplatí se Ti to?
Nezviklal jsem Tě zatím od koupě vozidla? Fajn, pojďme tedy do další fáze rozhodování. Teď už nepůjde o to, jestli něco pořizovat, ale co. Z hlediska užitečnosti je samozřejmě auto úplně někde jinde než motorka. Ale pro některé účely motorka bohatě stačí. A proč o ni stát? Nižší pořizovací cena, znatelně nižší spotřeba, celkově řádově menší provozní náklady, prostorová úspornost… Takže pokud třeba chceš dojíždět po vlastní ose do školy, která je do patnácti kilometrů vzdálená, k tomu sem tam na nějaký výlet, a zároveň víš, že s Tebou nikdo další jezdit nebude, mohl by malý levný skútr úplně vyhovovat. Jasně, nedá se s ním jezdit celoročně, ale doposavad ses do školy taky nějak dostal/a, ne? Takže přes zimu se holt zase spokojíš s vlakem nebo busem.
Tady je jenom potřeba upozornit na to, že s klasickým řidičákem sice získáváš oprávnění řídit i malé motorky o objemu motoru do 125 ccm, výkonu do 11 kW a s automatickou převodovkou, ale s tím oprávněním nezískáváš potřebné zkušenosti. Takže než s nějakým skútrem vyrazíš do ulic, zaplať si v autoškole nějaké kondiční jízdy nebo se alespoň domluv se zkušenějším motorkářem, aby Tě zaškolil. Skútr se nechová jako kolo a zároveň neposkytuje takovou pasivní ochranu jako auto, takže opatrnost je rozhodně na místě.
Jestli Tě z nějakého důvodu motorka neláká, potřebuješ jezdit celoročně, počítáš s delšími trasami nebo s větším počtem cestujících, pak je teprve potřeba uvažovat o autě. A jak vybrat to pravé, to si řekneme vzápětí.
Motor je srdcem auta a tudíž je potřeba vybrat takový, který se mým stylem jízdy nebude ničit. Protože auto bez srdce je prostě jenom drahá hromada plechu. Nejčastěji budeme vybírat mezi dvěma druhy motorů, a to mezi vznětovým (diesel) a zážehovým (benzín). V posledních deseti patnácti letech proběhl velký rozmach dieselových motorů a chvílemi to skoro vypadalo, že když někdo nemá pod kapotou ‚tédéíčko‘ (TDI – označení turbodieselových motorů koncernu Volkswagen), je úplnej lůzr. Na první pohled to má svoje opodstatnění – nafta bývá zpravidla o pár korun levnější než benzín, výkony naftových motorů bývají vyšší než ty benzínové o stejném objemu a hlavně spotřeba dieselů bývá citelně nižší. Alespoň na papíře. Jenže má to dvě velké ALE! Zaprvé jsou nafťáky dražší a mají více choulostivých komponent, jejichž oprava nebo nedej Bože výměna může cenou přesáhnout hodnotu celého auta. A zadruhé se diesely vyplatí pouze v případě, že jezdím víc, než řekněme 30 tisíc km ročně a to na dlouhých trasách. Pokud budu s nafťákem jezdit patnáct kilometrů do školy/práce a zpátky, navíc třeba po městě, pak půjde motor dost brzo do kytek. Potřebuje totiž dost dlouhou dobu na zahřátí do provozní teploty a následně dochlazení po jízdě. Časté rozjezdy a brždění ve městě ho spolu s krátkými nájezdy spolehlivě zabijí.
Jestli tedy neplánuješ časté sto a více kilometrové jízdy, na diesel honem rychle zapomeň a sáhni po benzínovém motoru. Ideálně atmosférickém, tedy bez turbodmychadel, kompresorů a dalších vymožeností. Tyhle motory jsou relativně o dost spolehlivější, servisní úkony jsou mnohem levnější, a když si zrovna nepořídíš čtyřlitrový šestiválec, tak Tě ani ta spotřeba na krátkých vzdálenostech nezruinuje.
Další alternativou jsou méně časté motory upravené na spalování LPG (zkapalněný ropný plyn), CNG (stlačený zemní plyn) nebo téměř raritní E85 (ethanol). Auta na plyn mohou být zajímavou volbou pro člověka, který potřebuje ušetřit na pohonných hmotách a zároveň se mu z některého z výše uvedených důvodů nehodí dieselový motor. Málokterá auta však dostávají motor na plyn už v továrně a možnost spalování tohoto paliva se získává jejich přestavbou. Jenže ne každý motor je k tomu vhodný. Pokud Tě láká auto na plyn, rozhodně bych si zjistil, jestli vyhlídnutý kousek má motor, který tu přestavbu dobře snáší, kde a kdy byla přestavba provedena a dokdy je garantovaná trvanlivost přidaných komponent (zejména nádrže – ta se musí po nějakých letech měnit). Co se týče E85, na to bych se úplně vykašlal, protože nepředstavuje tak výraznou úsporu oproti benzínu a motory upravené pro toto palivo často dost trpí. Pak máme ještě hybridní auta a elektromobily, ale předpokládám, že ty jsou mimo finanční možnosti našeho čtenářstva, tak o nich psát teď nebudeme. J
Když jsem si dělal řidičák já, byly v módě spíše malá, sportovně vyhlížející auta – dvoumístná kupéčka, třídveřové hothedge apod. Spousta lidí si je pořizovala, a když potom zjistili, že se jim do jejich mazlíčka nevejde skoro ani malý nákup, byly k vidění někdy až komické výjevy sporťáků se zahrádkou na střeše nebo s tažným zařízením a přívěsným vozíkem. Dnes je móda opačná, a čím větší SUV máš, tím víc jsi asi člověkem. Jinak si nedovedu vysvětlit oblibu těchto nemotorných a zbytečně obřích aut. Než se tedy vydáš do autosalonu (nebo spíš bazaru), zodpověz si otázku, k čemu to auto potřebuješ. V našem už zmíněném případu, kdy jezdíš do školy a zpátky a cestou nabereš čtyři spolužáky, Ti bohatě bude stačit malý vůz karoserie hatchback (třeba Fabia nebo starší Felicia). Někdy by možná stačilo i to dvoumístné vozítko typu Smart, ale pak je otázka, jestli je opravdu potřeba kupovat si auto… Pokud počítáš s tím, že auto budeš využívat často i pro jiné účely (třeba rodinné každovíkendové cesty na chalupu s hromadou krámů), popřípadě pokud už musíš řešit převoz vlastního potomka (a tedy i kočárku), pak se Ti bude jistě hodit nějaký kombík (taková ta auta, co vypadají jako pohřebáky) nebo aspoň větší sedan (prostornější auto, ale s menším kufrem nebo liftback (sice nízký, ale přesto kravsky velký kufr – třeba Octavia). Větší vozy – MPV (takové ty rodinné vysoké, nevzhledné krabice na kolečkách) nebo SUV (rádoby terénní auta, co však většinou vidíme ve městech) Ti asi opravdu k ničemu nebudou, pokud pro to nebudeš mít nějaký zvláštní důvod.
A proč vlastně nechceme zbytečně velká auta? Hůř se s nimi parkuje, jsou dražší, mají vyšší spotřebu, zpravidla větší kola, tedy dražší pneumatiky a z mnoha dalších důvodů je to převážení vzduchu vlastně dost drahé.
Předpokládám, že koupit si nové (jakože opravdu nové, neojeté) auto, si z nás nemůže dovolit nikdo, a tak se budeme bavit o koupi ojetin. Takový nákup má svá specifická rizika, o kterých si povíme v příštím článku, ale teď jenom rychle ke stanovení rozpočtu na nákup auta.
Pokud jsi to doposavad zvládl/a bez auta, nejspíš by to šlo i do budoucna, takže se vůbec nesnaž si obhájit nákup auta na splátky. To je opravdu věc, kterou nechceš. Rozhodně je zodpovědnější a rozumnější počítat pouze s prostředky, které momentálně mám (případně nákup odložit do doby, kdy nějaké prostředky získám).
Úplně Ti neporadím, jaká je minimální cena, za kterou se dá koupit dobré auto, to jednoduše nejde. Mám zkušenost s autem za třicet tisíc, které po roce provozu, kdy stálo častěji v servise než na silnici, umřelo úplně (a byla to vlastně úleva), mám taky zkušenost se stejným autem za deset tisíc, které mi vydrželo několik let bez zásadnějších investic, a kdybych býval nebyl ňouma a občas bych v něm vyměnil alespoň olej, jistě by jezdilo ještě o dost déle. Důležitější než samotná cena je reálný odhad toho, co za tu cenu můžu dostat. Třeba za dvacet tisíc mohu koupit velmi slušnou ojetou Felicii, která sice nebude na silnicích poutat pozornost krásou ani výkonem, ale bude fungovat. Ovšem když za stejnou cenu uvidím třeba deset let starého Golfa (který se běžně prodává zhruba za 100-150 tisíc), s klimatizací, tempomatem, elektrickými okny a Bůh ví čím ještě, bude to asi dost ošklivá past. Je tedy potřeba si projít více bazarů a inzerátů a zjistit, jaká auta v jakém stavu se za mou plánovanou sumu peněz obvykle prodávají, a pak si nevybrat auto, které z tohoto okruhu nějak mimořádně vybočuje.
Zároveň je dobré nedat za auto všechny našetřené peníze, ale nechat si nějakých alespoň deset tisíc na základní opravy, které bude potřeba po nákupu udělat. Vždycky je nutné vyměnit alespoň olej a filtr, často rozvody a občas i další díly. A je tedy potřeba s tím počítat a nechat si rezervu.
Tak co, pořád si chceš pořídit vlastní vozítko? Pokud ano, v příštím článku se podíváme na to, jak vybírat v bazarech a jak se nenechat napálit.
Když nedosáhneš na volant...
S vůní benzínu
"Rychlost nikdy nikoho nezabila..."
Pásy? Pásy. Pásy!
Chceš umět řídit? Tak si vyber autoškolu, co ti dá víc než jen papíry!
Za volantem na okresce i na závodním okruhu - rozhovor s Jiřím Písaříkem