"Je velký rozdíl mezi závodníkem a hazardérem," říká Jiří Písařík, majitel společnosti Bohemia Energy, hlavního partnera Jdidoklubu.cz, a automobilový závodník v jedné osobě. Právě ten nám dnes v rozhovoru odpovídal na otázky, jaký je rozdíl mezi jízdou na okruhu a na normální silnici, čím může zkušenost ze světa závodění obohatit člověka v běžném životě i jestli je těžké pro obyčejného smrtelníka proniknout do vrcholového auto-moto sportu.
Tento měsíc máme na jdidoklubu.cz téma motorismus a o vás víme, že máte motory rád, že jste závodník. Jak jste se k závodění dostal? Byl to váš dětský sen, nebo vášeň k motorům přišla až v dospělém věku?
Už jako malý kluk jsem měl rád autíčka. Malé angličáky postupem času vystřídala větší auta a začal mě zajímat celý svět kolem nich. Ani ne tak pro tu rychlost, spíš týmového ducha a profesionalitu. Aby mohl závodník vyhrávat, musí celý tým fungovat na jedničku. Je to takový živý organismus, kde každý má svou povinnost a musí ji dělat nejlépe, jak umí.
S jakým vozem závodíte a co na něm máte rád?
Jezdím za stáj Scuderia ve Ferrari 488 GT3 především vytrvalostní závody 24h series. Je fajn, když se můžete spolehnout na výkon auta, které jede přesně tak, jak má. Co na něm mám rád? Asi všechno… (smích)
Jak moc je těžké se do světa závodění dostat? Je to dostupné i pro obyčejné kluky, kteří si své závodnické ambice vybíjejí na dálnicích a okreskách?
To je těžká otázka. Určitě se nepodaří každému závodit za profesionální tým a vyzkoušet si okruhy třeba v Maďarsku nebo Itálii. Na druhou stranu je tenhle podnik otevřený všem talentům a lidem, kteří automobilový svět milují. Pokud v životě opravdu něco chcete, máte šanci to dokázat.
Jsem bývala navigátorka rally, znám tedy zavodění ze sedadla spolujezdkyně. Co vám dává závodění pro vaši manažerskou praxi?
Určitě je to soustředěnost, rozhodnost a vytrvalost. Věřím ale, že to funguje oboustranně, podobně jako v životě. Vy určitým způsobem ovlivníte lidi kolem sebe a oni zase Vás.
Sledujete automobilové závody? A pokud ano, komu fandíte?
Sleduji spíše okruhové závody, světové podniky i české šampionáty. Začínal jsem závodit v KTM Xbow a poslední 3 roky jezdím právě za Scuderii, přirozeně mám tedy největší radost, když se daří týmu.
Odráží se závodění ve vaší každodenní jízdě v osobním autě v běžném provozu?
To v žádném případě. Podmínky závodních okruhů jsou úplně jiné od těch běžných, třeba na klasické rychlostní silnici. Je velký rozdíl mezi závodníkem a hazardérem. V běžném provozu navíc rychlou jízdou ohrožujete další účastníky silničního provozu, takové riziko za to nestojí. Řekl bych, že jsem naopak spíše opatrný a více předvídám, co by se mohlo stát.
Setkal jste se s nehodou na závodní trati, případně v běžném provozu? Liší se tyto případy nějak? A pokud ano, v čem?
Ano, podmínky se liší výrazně. Pokud se stane něco na okruhu, je v dosahu tým záchranářů, který reaguje prakticky okamžitě. Povaha těchto nehod je také odlišná. Závodník musí s takovým rizikem počítat a může se podle toho rozhodnout. Pokud dojde k vážné nehodě na silnici, bývají u toho rodiny, děti a to je vždy ta nejhorší varianta.
Jak se dá přepnout z módu závodníka do módu řidiče v normální dopravě? V čem jsou tyhle dva řidičské režimy jiné?
Je to hlavně o zodpovědnosti. Jako závodník musíte vyhodnotit všechny informace o povaze dráhy, aktuálním počasí, technických možnostech vašeho auta atd. To stejné platí na silnici. Jinak pojedete centrem měst, jiným způsobem na dálnici. Důležité je zvážit rizika a být ohleduplný vůči ostatním.
Co byste říkal na to, kdyby se některé z vašich dětí chtělo stát profesionálním závodníkem?
Měl bych obavy jako každý rodič, ale snažil bych se předat maximum zkušeností. Informace jsou podle mě v dnešním světě největší devizou.
Díky za rozhovor!
Martina Zikmundová
řediteka České asociace streetwork
Když nedosáhneš na volant...
S vůní benzínu
"Rychlost nikdy nikoho nezabila..."
Pásy? Pásy. Pásy!
Chceš umět řídit? Tak si vyber autoškolu, co ti dá víc než jen papíry!