Říká se, že se zkušeností přichází poznání nebo že špetka praxe vydá za tunu teorie. Napadá mě však jedna oblast lidského vědění, ve kterém platnost obou rčení suverénně zpochybňujeme - alkohol. Češi totiž stabilně patří do první pětky světových pijanů, přesto jsou zdánlivě nepoučitelní. A třebaže praktické setkání s alkoholem má za sebou 95% lidí už v patnácti letech, je toto téma opředeno nesčetnými mýty a bludy.
Kdybychom totiž o alkoholu měli dostatečné poznání, troufám si říci, že by u nás nebyl každý dvacátý člověk na alkoholu závislý. Taky by nám stačila jedna praktická zkušenost s těžkou opilostí a neměli bychom potřebu ji znovu opakovat. Nejspíš bychom se vyhýbali míchání alkoholu s jinými látkami a pravděpodobně bychom se naučili i omezit míchání různých alkoholových nápojů. Na druhou stranu bychom nepovažovali alkohol za strašáka, kterému je třeba se absolutně vyhýbat a naučili bychom se ho používat tak, aby neškodil.
Co je tedy dobré o alkoholu znát a vědět?
Alkohol, pokud se na něj podíváme jako chemici, je označení pro celou škálu organických látek s tzv. hydroxylovou skupinou (-OH). Nás však bude zajímat jenom druhý nejjednodušší alkohol - etanol, se kterým se setkáváme v alkoholových nápojích.
Vzniká kvašením jednoduchých cukrů. V praxi se tedy vyrábí tak, že se ovoce nebo jiné cukernaté plodiny nechají zkvasit (při nedostatku ovoce to jde udělat i s hustým cukerným roztokem), z čehož vznikne takzvaná zápara. To je tekutina, ve které je maximálně 15% alkoholu. Kdyby se toho ale člověk napil, ve většině případů by se mu asi udělalo dost špatně, protože zápara obsahuje velké množství nechtěných látek, zejména vyšší nebo vícečetné alkoholy, což jsou jedy. Aby se z toho vyklubalo pití, které člověku tolik neškodí (aspoň do určité míry), musí se zápara vypálit neboli destilovat. Fígl vypalování je v tom, že každá látka má jinak vysokou teplotu varu, takže při destilace se nejdřív vypaří nebezpečný metanol (při 66°C), nechá se odkapat a vyleje se. Pak se směs zahřeje na 78°C, kdy se vypařuje právě etanol. Pára se zachytává, nechá zkondenzovat (zchladit, aby získala zpět tekuté skupenství) a tradá, máme vypáleno. Aby byl nápoj čistší a obsah alkoholu vyšší, destiluje se zpravidla vícekrát. Tím získáme tekutinu o obsahu maximálně 95% alkholu. Víc z toho totiž vyždímat nejde, kdybyste se rozkrájeli. Takže pokud Ti někdo vyprávěl, že pil čistý alkohol nebo že jejich domácí slivovice má 98%, tak kecá, nejde to. Vyšší obsah alkoholu jde zařídit už jenom chemickou cestou, ale to už není rozhodně k pití.
Výše popsaným procesem se vyrábí tzv. tvrdý alkohol - destiláty nebo likéry (ochucené a naředěné destiláty). Jiné nápoje, třeba pivo, víno nebo cider se nepálí, vystačí si s kvasícím procesem. Ten ale podléhá dost přísným podmínkám, aby výsledkem bylo to, co má a nevznikl třeba ocet.
Když se na alkohol podíváme očima lékaře nebo biologa, budeme muset říci to, co mnozí nechtějí slyšet, totiž že alkohol je jed. A droga. Sice legální, společensky tolerovaná, ale stejně droga. A funguje jako hned několik drog zaráz - v první chvíli po požití působí podobně jako amfetaminy - člověk se cítí živější, akčnější. Zároveň funguje jako tlumící léky, takže odstraňuje úzkost a zábrany. Působí jako anestetika, takže přestává fungovat spojení mezi tělem a myslí.
Alkohol se v těle lehce vstřebává, dokonce už v dutině ústní. Většina jej ale projde až do tenkého střeva, kde se vstřebává nejvíc. Proto se necítíme opile hned po požití, ale s nějakým zpožděním. Když přejde do krevního oběhu, dělá největší paseku v mozečku, v pohybovém centru. Proto je opilý člověk těžkopádný, malátný, klopýtá... A když si lehne nebo zavře oči, točí se mu hlava. V tu chvíli už ale mozek bije na poplach a přikazuje játrům, aby alkohol zlikvidovala. Játra se pustí do práce, ovšem prvním mezistupňem při odbourávání alkoholu je vznik atetaldehydu, což je prudce toxická látka, která způsobuje ty nejhorší účinky alkoholu na náš organismus i naši psychiku. Až v druhé vlně se játrům podaří jej rozložit na kyselinu octovou, která už nijak neškodí.
Konkrétní dopady alkoholu na organismus pochopitelně závisí na tom, kolik toho vypijeme. Známe 6 stádií opilosti:
Praktické dopady na člověka jsou ale velmi individuální. Někdo odbourává lépe, někdo hůře, někdo má větší toleranci na alkhol, někdo nižší. Proto jsou zaznamenány případy, kdy někdo se 4 ‰ řídit auto, zatímco jiný při stejné koncentraci alkoholu v krvi už sotva dýchá. Individuální je rychlost, se kterou se člověk opije a se kterou vystřízliví. Záleží především na tělesné hmotnosti, ale i na vrozených dispozicích, dlouhodobých nemocech nebo aktuálním stavu. Velmi přibližná hodnota promile alkoholu v krvi se dá spočítat podle následujícího vzorečku:
pro muže: požitý alkohol v gramech / (tělesná hmotnost x 0,68) = promile alkoholu v krvi,
pro ženy: požitý alkohol v gramech / (tělesná hmotnost x 0,55) = promile alkoholu v krvi,
přičemž v jednom velkém desetistupňovém pivu je asi 14 gramů alkoholu, v malém 9,25 g. Ve velké dvanáctce je to 20 g, v malé 13,2 g. Ve dvou deci vína je 19,2 g alkoholu a u 40% destilátu je to 12,8 g ve velkém panáku a 6,4 g v malém.
Když si tedy dá stokilový pořízek 4 Plzně a 3 Tullamorky, bude mít 1,74 ‰, zatímco padesátikilové slečně, která s ním bude držet krok, poteče v krvi přes 4 ‰ (tento případ je dost hypotetický, protože by ty nápoje museli spořádat naráz, neprokládat je nealkem, mezi pitím nejíst apod.).