Někdo má rád holky a jiný zase... ne, o vdolkách a jídle to nebude. Tento článek je o tom, že když se dva mají rádi, na pohlaví nezáleží. Být „jiný“ je v pohodě – jen je potřeba to přijmout. To ale může být hodně těžké. Jak jít s barvou ven a kde hledat pomoc a podporu? To, i mnoho dalších informací o LGBT fenoménu, se dozvíš v následujícím článku.
Sexuální orientace versus pohlavní identita
Zkratka LGBT obsahuje slova lesbický, gay, bisexuální a transsexuální. Homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové, transvestiti – jaký je v tom vlastně rozdíl?
Homosexualita se zpravidla projevuje citovou náklonností, potřebou citově významných vztahů k osobám stejného pohlaví, schopností se do nich zamilovat, touhou po fyzické blízkosti nebo sexuálních aktivitách ve vztahu k nim.
Pro označení žen homosexuální orientace se užívá slovo lesba, což bylo dříve vnímáno jako hanlivé a říkalo se lesbička. Toto pojmenování souvisí se starověkou řeckou básnířkou Sapfó, která žila v 6. stol. př. n. l. na ostrově Lesbos a v některých jejích básních se objevuje opěvování ženského těla a přátelství mezi ženami.
Slovo gay označuje homosexuální muže. Původní význam v angličtině je „veselý, bezstarostný, jásavý“ a zprvu tak homosexuálové označovali sami sebe. Nový význam slova se ujal a výraz byl postupně přejat do jiných jazyků včetně češtiny.
Jsou homosexuálů opravdu 4%?
Není to pravda. Podle starého amerického výzkumu ano, ale musíme vzít v úvahu, že spousta lidí se k homosexualitě stydí přiznat a to dokonce i v případě, že člověka kryje anonymita.
Počítačový dotazník mezi dospívajícími muži ve věku 15–19 let v USA ukázal u 5,5 % dotázaných sexuální aktivity s partnerem téhož pohlaví. Podobné číslo (4,9 %) vykázal průzkum v Nizozemsku, pokud se však připouštěla volnější hlediska (např. kontakt rukama), číslo vzrostlo na 13,4 %.
Kolik homosexuálů doopravdy je, se přesně neví. Jisté je jen to, že každý z nás ve svém okolí někoho takového máme a že skutečné číslo je vyšší, než tvrdí průzkumy. Záleží také na kultuře a toleranci společnosti, kde se výzkum provádí. Ne že by se v různých kulturách více homosexuálů rodilo – spíš se k tomu lidé nebojí přiznat, případně myšlenkově otevřené prostředí přitahuje gaye a lesby z celého světa, kteří to doma neměli lehké.
Homosexualita se obvykle klade do protikladu k heterosexualitě, případně též k bisexualitě.
Bisexualita je erotická, emocionální a/nebo sexuální přitažlivost k mužům i ženám.
Jinou věcí, než je sexuální orientace (jestli se nám líbí holky, kluci, nebo obojí), je pohlavní identita – psychická nebo společenská příslušnost k určitému pohlaví.
Transsexualitou rozumíme stav nesouladu mezi psychickým a anatomickým pohlavím - transsexuál je přesvědčen, že je uvězněn v cizím těle. Jeho cílem je trvalá změna pohlaví, která se realizuje operativní cestou.
Oproti tomu transvestita (člověk, který se převléká za osobu opačného pohlaví) svoje původní pohlaví nepopírá a nechce se jej vzdát. Pouze se chce vcítit na nějaký čas do role někoho jiného a zůstat po tento čas nepoznán. Řada transvestitů raději používá pro svoje chování anglický termín crossdressing.
Jak tyto jinakosti vznikají?
To není úplně jednoduché říci, protože to zatím nikdo neprokázal. Co se týče vzniku homosexuality, za nejpravděpodobnější se považuje nezávislá nebo zřetězená kombinace genetických příčin a hormonálních vlivů v období těhotenství či krátce po narození. Ani rodiče ani dítě za to nemohou. Prostě se to stává.
A proč se to děje…?
To nikdo neví, ale někteří vědci si myslí, že je to evolučně výhodné a proto to tak příroda zařídila. Homosexualita totiž snižuje agresivitu zvířecích samců vůči jiným samcům i mláďatům. Také existuje průzkum, který ukazuje, že ženy, které mají v rodině gaye, mají v průměru více dětí. Gen homosexuality totiž zároveň vyvolává zvýšenou sexuální přitažlivost muži.
A dá se to léčit?
Vědci se převážně shodují, že homosexuální orientace je člověku dána ve velmi raném období jeho života a jako základní dispozice je pak stálá a nezměnitelná, třebaže sebepojetí a chování je pak ovlivňováno i společností, ve které daný člověk žije.
Až do třetí čtvrtiny 20. století byla homosexualita vnímána jako nemoc. K vyřazení homosexuality ze seznamu nemocí a poruch Světové zdravotnické organizace došlo až v roce 1992. Nyní se již ví, že homosexualita je trvalá, nezměnitelná, nezpůsobená, nezaviněná a neléčitelná vlastnost, která neovlivňuje negativně život člověka ve společnosti.
U transsexuality je to podobné – je vrozená a nedá se nijak „léčit“. Zdravotnictví ji chápe jako nemoc, což je však z určitého pohledu vlastně pozitivní – chirurgickou změnu pohlaví, značně nákladnou věc, která je v případě „transek“ čili „tranďáků“ jediné řešení jejich rozpolcenosti, totiž proplácí zdravotní pojišťovna. :-)
Je tedy normální být jiný?
Jak už jsme si řekli, homosexualita, ale i transsexualita, jsou vrozené a není to ani nemoc, ani úchylka, je to zkrátka danost, která vždy byla a bude a je tedy ve své jinakosti zcela normální. Určitá část lidí to tak prostě má. Od nepaměti. Jenomže zatímco v antickém Řecku patřilo k dobrému vkusu mít mladého chlapce, dnes se na gaye a lesby často pohlíží skrz prsty.
Coming out
V přetvářce se žít dlouhodobě nedá a tak jednoho krásného dne většina lidí, co to mají jinak, začne plánovat svůj coming out – veřejné přihlášení se k jiné sexuální orientaci či pohlavní identitě. Příběhy Davida, Honzy, Nikoly, Matyho, Fipah a mnoha dalších najdete na stránkách S barvou ven. Na tomto webu nalezneš potřebné informace ke coming outu a především si zde můžeš popovídat s lidmi, kteří si jím už sami prošli. Stejně tak zde najdeš ty, kdo se s coming outem setkali ve své rodině nebo ve svém okolí.
Homofobie
Homofobie je pojem, kterým se označuje strach z osob s homosexuální orientací, odpor nebo neopodstatněná nedůvěra k nim, nebo jejich diskriminace. Často se lidé s odlišnou sexuální orientací setkávají s násilím vůči jejich osobě. Nikdo ale nemá právo napadat druhého – ať už fyzicky, nebo slovně – pro to, kým je! Pokud máš takovou zkušenost, nebo někdo z Tvých blízkých, obrať se na online poradnu Justýna, kde Ti pomohou bránit se násilí z nenávisti.
Zajímavosti ze světa a historie
Každá kultura homosexualitu a další odlišnosti od průměru vnímá trochu jinak. Zatímco ve starověkém Egyptě to nikdo moc neřešil (nebylo to ani žádoucí, ani nežádoucí, bylo to prostě každému jedno), v Bibli je přípustný jen sexuální vztah mezi mužem a ženou, což velmi formovalo naši, židovsko-křesťanskou kulturu.
Možná tě zaujme, jak to mají např. některé domorodé indiánské kmeny v Americe. Homosexuální styky mezi Indiány popisovali už první dobyvatelé amerického kontinentu, kteří tím byli znechuceni. Sochy souložících mužů byly nalezeny i v mayském chrámu na poloostrově Yucatán.
Jihoamerické Amazonky, byly původně ženy, které převzaly identitu mužů – byly výbornými bojovnicemi, strojily se jako muži a měly i manželku, která jim sloužila mimo jiné jako sexuální partnerka. Z dnešního pohledu se vlastně jedná o transsexuály – muže v ženském těle.
U prérijních Indiánů byli zase tzv. „berdache“. Ti v období dospívání při hledání vize, kdy se chlapec stává mužem, měli zvláštní vidění – zjevila se jim Luna a místo tomahavku jinochovi podala ženské šaty. Tento mladík pak začal nosit ženské oblečení, chovat se jako žena a stal se milencem indiánů svého kmene, zejména před válečným tažením o něj byl velký zájem. Zároveň se ale klidně mohl oženit a mít děti. U některých kmenů se berdache těšili velké úctě, Siouxové muže-ženu dokonce považovali za posvátného.
Je ironií osudu, že právě berdachové byli nejčastěji sexuálními partnery prvních puritánských bělochů, kteří do indiánské země přišli, a milostné styky s nimi udržoval nejeden kovboj. Více o tom, „jak milují rudoši“, si můžeš přečíst v zajímavém článku pana Stingla, z něhož jsme informace čerpali.
Zvířátka nakonec
Podle kanadského biologa jménem Bruce Bagemihl je sexuální styk mezi jedinci téhož pohlaví zjištěn u 471 živočišných druhů, nejvíce u savců (167) a ptáků (132), překvapivě hodně u bezobratlých (125).
Nejde vůbec o to, že by zvířátka měla nějakou nouzi o partnery a tu řešila homosexuálním chováním. V hejnech hus divokých se vytvářejí stejnopohlavní páry, i když je dostatek volných partnerů opačného pohlaví. U některých druhů se vytvářejí stabilní páry z jedinců téhož pohlaví – třeba u některých druhů racků se samice spáří se samcem, ale pak ho opustí a o mláďata se stará s jinou samicí. Naopak samčí páry labutí černých se spáří se samicemi a vracejí se k sobě. Každý desátý pár tučňáků je homosexuální. A ostatní tučňáci je kvůli tomu z hejna určitě nevyloučí. :-)
Takže jak je vidět, homosexualita a další odlišnosti jsou přijímány ve zvířecí i lidské říši napříč kulturami jako věci běžné, prostě to patří k životu, který je tím pestřejší a o to hezčí. Je přece fajn, že nejsme všichni stejní. Proč tedy dělat sobě, nebo někomu dalšímu, ze života peklo nesmyslnou nenávistí?
Lásce zdar a ať už jsi "hetero", "homo", "bi", nebo "trans", nezapomeň na kondom! ;-)
Co si o tématu myslíš Ty? Vyjádři se v komentářích.Máš kamaráda, nebo kamarádku gaye či lesbu? Víš, že se trápí a chceš mu/jí pomoci?Jsi jiný/á a máš hrůzu z toho, jak jít s barvou ven? Ublížil Ti někdo kvůli tomu, jaký jsi?
Nenechávej si své trápení pro sebe! Napiš nám o tom, nebo přijď do nízkoprahového klubu. Pracovníci jsou diskrétní a co jim řekneš, zůstane jen mezi vámi.