Zatím jsme si tu v rámci našeho seriálu psali o různých nebezpečích, respektive o tom, jak se jim vyhnout. Že se to nepodaří vždy, to je nám asi všem jasné. Občas prostě utržíme nějaký ten šrám a pak záleží jen na tom, jak se s ním dovedeme popasovat. I relativně vážné úrazy a zranění mohou dopadnout dobře, pokud jsme na ně připraveni a včas je dovedeme ošetřit. To ovšem nejde vždy s holýma rukama.
…nebo alespoň ne tak dobře. Je pravda, že na poskytnutí základní laické první pomoci nepotřebujeme Bůh ví jaké vybavení – zastavit krvácení jde lecčím, na nepřímou srdeční masáž nám taky stačí vlastní ruce, telefon na přivolání sanitky s sebou míváme tak jako tak a cokoliv dalšího už může být jenom bonus. Ovšem ten bonus může krutě ovlivnit nejenom průběh samotné první pomoci, ale především vyhlídky postiženého na plné zotavení.
Pokud tedy počítáme s tím, že se k nějakým úrazům můžu dostat (a jakmile s tím aspoň trošku počítáme, ty situace si nás najdou, o to žádný strach), je dobré s sebou mít lékárničku. V některých situacích a na některých místech ji dokonce musíme mít ze zákona – například už víme, že lékárničku musíme mít v autě. Dokonce nám zákon předepisuje, co v ní musí být. Nebo když pořádám tábor pro děti, tam také musím mít lékárničku, také s nějakým předepsaným obsahem. Ale když jdu třeba s rodinou na výlet do hor, přišlo by mi jako nerozum si nějakou základní lékárničku nevzít, byť mi to nikdo nenakazuje.
Je jasné, že s sebou nebudeme stále tahat brašnu plnou zdravotnického materiálu, zvlášť když ani netušíme, k čemu některé ty věci jsou. Když si sestavujeme vlastní lékárničku, postupujeme podle toho, k čemu bychom ji mohli potřebovat a co jsme schopni správně použít. Takže třeba když jdu na již zmíněný výlet do hor, co bych tak mohl potřebovat, co by se tam mohlo stát? Lehce si tam asi může někdo podvrtnout kotník, vyhodit koleno, možná zlomit nohu a při nějakém pádu se může ošklivě odřít nebo si roztrhnout kůži o nějaký kámen. Co s tím dovedu dělat? Šít rány a rovnat zlomeniny neumím, takže propriety na to shánět nebudu. Ale umím zastavit krvácení a vyčistit ránu, dovedu fixovat zlomenou končetinu a vím, čím zmírnit otok. Takže si do lékárničky dám (postupně podle popsaných úkonů) několik obinadel na tlakový obvaz, hotový obvaz č. 3, desinfekci na čištění ran (třeba Betadine, ta nepálí), pár čtverečků gázy, elastické obinadlo a jako bonus gel na mírnění otoku a bolesti, třeba Voltaren. Tadá, máme lékárničku, která se nám vejde do dlaně a se kterou zvládneme vcelku dobře zareagovat na to, co se nám může přihodit na výletě v hornatém terénu.
Pro další situace bude obsah i velikost té lékárničky vypadat samozřejmě zase jinak, ale nemyslím si, že by mělo smysl zde vypisovat, co je k čemu dobré a co je vhodný základ univerzální lékárny. Kdo z nás je zdravotník, ten beztak ví, co si vzít, a kdo není, ten si má stejně s sebou brát jen to, co dokáže bezpečně použít. Snad jen ty obinadla a obvazy je dobré s sebou mít při většině příležitostí, protože s těmi dokáže aspoň trochu přínosně zacházet snad každý.
Je však jedna věc, která se hodí všem a při každé příležitosti, kdy je potřeba něco ošetřit – vyšetřovací rukavice! Použít je zvládne každý, v žádném zavazadle nezaberou místa víc než krabička zápalek a jedná se o veledůležitou proprietu! Dobře víme, že krví se přenáší ty nejošklivější nemoci, co můžeme jeden od druhého chytnout. Proto se styku s cizí krví všemožně bráníme. Ovšem když někoho ošetřujeme, jde to mnohdy těžko. A právě vyšetřovací latexové nebo nitrilové rukavice představují spolehlivou bariéru mezi naším organismem a možnou venkovní nákazou. Navíc se v nich lépe drží věci mokré nebo právě potřísněné krví, protože v nich nekloužou. A někdy přijdou vhod už jenom proto, že by nám bylo třeba nepříjemné dotýkat se zraněného holýma rukama.
A protože nikdy netušíme, kdo jakou nemoc má nebo nemá, je lepší mít rukavice stále u sebe a naučit si je brát i v případě, že budeme ošetřovat někoho blízkého, u kterého máme stoprocentní jistotu, že se od něj nakazit nemůžeme – prostě proto, abychom si vypěstovali zvyk.
Rukavice se prodávají v každé lékárně nebo ve zdravotních potřebách, stojí od nějakých padesáti haléřů za kus (záleží na velikosti balení a vlastnostech rukavic) a jsou v různých velikostech a dokonce i různých barvách, když se budeš chtít vystajlovat J Obvykle jsou k sehnání nejlíp latexové rukavice popudrované. Ty mi osobně moc nevyhovují, takže bych sháněl spíš nepudrované a nejlépe nitrilové, protože na latex může mít někdo alergii a ty nitrilové mi také přijdou pevnější. Ale to už je opravdu jen věc názoru. Otázkou ještě je, kam si ty rukavice dát a do čeho je zabalit? Někdo je má v přímo na ně určeném pouzdře na klíčence, vhodným obalem na ně může být třeba i „žloutek“ z kindervajíčka, mně se nejvíc osvědčily uzavíratelné sáčky, které prodávají v každém papírnictví a člověk si může vybrat tu správnou velikost – balení je potom relativně placaté, takže se vejde do každé kapsy a nepřekáží tam. No a to je přesně místo, kde doporučuji rukavice mít – kapsa. Lékárničku s sebou nemáme pořád (byť tam samozřejmě několik párů patří taky), batoh taky nenosíme na zádech neustále (přestože i tam může být jeden pár v boční kapse stabilně uložený), s kabelkami je to ten samý případ, ale nějakou kapsu, tu na sobě najdeme snad vždycky. A vždycky je dost velká, aby se do ní tato lékárnička, zaručeně nejmenší na světě, vešla.
A jeden tip na závěr: Rukavice se nedají používat jen k ošetřování, ale jsou dost multifunkční pomůckou – jedeš na kole, spadl Ti řetěz a nechceš se ušpinit při nasazování? Vem si rukavice! Venčíš psa a ekluje se Ti sbírat po něm exkrementy? Rozumím, vem si rukavice! Drhneš koupelnu a míváš po saponátech vyrážku? Tak hádej, co si můžeš vzít ;)
Voda, u které nechceme trávit léto
Dobrý sluha se dá uhasit. Před zlým pánem se dá utéct. Jak?
Setkání s divou zvěří I - v lese a na pasece
Setkání s divou zvěří II - v parku a na sídlišti
Když začnou padat trakaře...