V souvislosti s uprchlickou krizí můžeme v posledním půlroce vídat skupiny lidí, kteří se staví velmi odmítavě k přijímání cizinců nebo i k cizí kultuře jako takové. Často přitom používají argument o "hájení evropských hodnot a tradic." Hájení hodnot a tradic je jistě chvályhodné, ale tušíme, co jsou naše hodnoty?
Západní Evropa se přinejmenším posledních padesát let snaží řídit heslem: "Nesouhlasím s Tvým názorem, ale budu do smrti hájit Tvé právo jej říkat." Tento citát, který se připisuje Voltairovi, nevznikl zrovna v Evropě čirou náhodou, byl pro to vážný důvod - všechny jiné reakce na odlišný názor si totiž Evropa v historii vyzkoušela a žádná z nich nepřinesla nic dobrého: Starý Řím považoval křesťany za nebezpečnou sektu, jejíž učení odporuje hodnotám civilizovaného Říma - následovalo vyvražďování. O několik císařů později bylo křesťanství uznáno jako římské "státní" náboženství. Nekřesťanský střed a sever Evropy byl považován za barbarský - následovaly války, plenění, utrpení... Pak přišli lidé s tím, že by se církev měla reformovat. Byli označeni za kacíře a upáleni/vyhnáni/uvězněni. O pár desítek let později vznikly zárodky nových církví, hlásající učení reformátorů - byly postaveny mimo zákon a rozpoutala se třicetiletá válka. Mezitím se kvůli "správným" hodnotám a kultuře vedly další války, ať už obranné nebo dobyvatelské v Americe, Africe, Asii... O největší genocidě způsobené myšlenkou, že Židé jsou podřadný národ, ani nemluvě.
Takže bylo načase, aby se smýšlení společnosti změnilo a vyzkoušel se princip, v němž v odlišnostech neuvidíme hrozbu, ale příležitost nového poznání. To ovšem mnoho z těch, co chtějí bránit naši kulturu, neví, nechápou nebo neuznávají, a politikou nebo zbraněmi chtěji bojovat za TY SPRÁVNÉ (tedy naše) hodnoty. Ovšem jde vůbec říct, čí kultura je lepší nebo horší? Nebo kdo vyznává ty správné hodnoty? Na čí straně je pravda?
Na světě je dnes asi 7 a čtvrt miliardy lidí, z toho 2,4 miliardy křesťanů, skoro 1,5 miliardy muslimů, necelá miliarda hinduistů, další miliardu si svorně dělí buddhismus a čínská národní náboženství. Asi jedna miliarda lidí je bez vyznání, zbylých 500 milionů se drobí mezi další větší či menší náboženství. Samotné křesťanství je přitom rozděleno na tři hlavní proudy a dalších několik tisíc menších církví a sekt, u islámu, hinduismu a buddhismu je to podobné. Každé z náboženských hnutí je tedy vůči ostatním dohromady v menšině a nedá se tedy mluvit o tom, že by některé náboženství, některá kultura, měla převahu a mohla se považovat za světovou normu. A i kdyby tomu tak bylo, bylo by dost hloupé považovat sebe a svoji kulturu za tu nejsprávnější, už jenom proto, že by to vedlo zase jen k dalšímu masakru.
Je v pořádku v něco věřit, stejně tak je v pořádku být nevěřící. Určitě je správné být přesvědčen o tom, že Tvoje vyznání nebo náboženství má pravdu - vždyť kdo by vyznával něco, o čem by si sám myslel, že jsou to bludy? Nikdo však nemá nárok upírat právo na "svou pravdu" ostatním lidem! Už jenom proto, že pokud mezi svoje hodnoty vřadíme nesnášenlivost vůči ostatním, přestanou stát za to, abychom za ně bojovali.
Stal/a ses někdy terčem posměšků, šikany nebo útoků kvůli tomu, že jsi "jiný/á"? Stalo se to někomu z Tvých kamarádů? Chceš vědět, jak se bránit nebo co poradit kamarádům, kteří se s tím potýkají? Neboj se a napiš nám na Pokec!