"Respekt je něco zaslouženého, ne daného."Nebo je to jinak? Co je to respekt a kdo si náš respekt zaslouží?
Minulý rok jsem se jako divák účastnil skate závodů pro začínající a amatérské skejťáky. Atmosféra byla super, tríčky aktérů byly hezkou podívanou, nejvíc mi však v paměti uvízl moderátor celé akce. Kdykoliv se někomu z jezdců povedl nějaký nadobyčej dobrý trik, nehraně zakřičel do mikrofonu: "RESPEKT! Double heelflip do fakie! Krutě jsi to zabil!" V jednu chvíli jsem si říkal, že jestli se respekt získává tímto způsobem, asi se ho nikdy nedožiju...
Respekt získaný
Naštěstí jsem přesvědčen, že si lze respekt získat i jinak a co víc, že na jistou formu respektu má právo každý člověk už jenom proto, že je; aniž by záleželo na tom, kým je. Pod tím nečeským slovem se totiž skrývá vícero věcí. Jednak může být respekt získaný, který závodníkům přiznával výše uvedený moderátor. V tomto případě jde o projev uznání za nějakou vlastnost, schopnost, dovednost, kterou člověk oplývá. Pod tím si asi všichni dovedeme něco představit, tak bych se o tom nerad více rozepisoval.
Respekt přirozený
Druhým typem je pak základní respekt, který přísluší všem osobám. Myslí se jím úcta k ostatním lidem, ohled na jejich potřeby a fakt, že jim přiznáváme stejná práva a stejnou hodnotu, jako sami sobě. Jinými slovy je to vlastnost, která činá to, že se nepovyšujeme nad druhé a bereme je vážně, že si nedovolíme jim ubližovat ani fyzicky ani psychicky.
Možná by se někomu chtělo říci, že to je nějaký "sluníčkářský" výmysl moderní společnosti, ale to by bylo dost daleko od pravdy. Je to vlastně jev, jehož důležitost si společnost uvědomuje odpradávna a setkáme se s ním nejen u lidí, ale dokonce i u zvířat, která žijí ve společenstvích. Pro soužití ve společnosti je totiž naprosto nezbytný. Je to tím, že kdyby jednotliví členové společnosti neměli respekt k ostatním, nebrali je v potaz nebo se k nim chovali bezohledně, byli by buď ostatními členy vyvrženi mimo skupinu nebo by se takto chovali všichni, což by, jak si určitě dovedeš představit, vedlo k úpadku a zániku společnosti. Proto si všichni rychle uvědomí, že pro jejich osobní dobro je potřeba, aby společnost držela při sobě a její členové se respektovali navzájem.
Pokud zastáváme s lidmi kolem sebe stejné názory a držíme se stejných hodnot, pak asi vzájemný respekt nebude problém. O něco těžší bude asi respektovat někoho, s kým v mnoha ohledech nesouhlasím. Znamená to totiž jisté sebe-omezení v tom smyslu, že si druhých člověk váží a přiznává jim právo na vlastní názor i tehdy, kdy mu osobně ten názor bude dost proti srsti. To ovšem vůbec neznamená, že bychom se měli druhým podřizovat! To bychom totiž nerespektovali sami sebe a svá nezadatelná práva.
Úmluva o lidských právech a svobodách
Dokud žily jednotlivé rody, kmeny a národy víceméně odděleně od ostatních, nepředstavoval vyžadovaný respekt k cizincům a jinověrcům žádné nesnáze - když se s někým nepotkávám, nepřicházím s ním do kontaktu, tak se s ním nemůžu dostat ani do konfliktu. Dnes však žijeme ve světě, kdy se denně dostáváme do styku s lidmi, od kterých nás dělí nejen fyzická vzdálenost, ale i ta myšlenková, hodnotová, kulturní. Právě proto je potřeba si pevně stát za vzájemným respektováním se, abychom dovedli žít v pokoji. To si například evropská společnost uvědomila už před pětašedesáti lety, kdy vznikla Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto dokumentu popisuje ta základní práva, která má mít každý člověk nehledě na jeho postavení ve společnosti, bohatství, věku, pohlaví nebo dalších rozlišovacích znaků.
Mezi těmito základními právy je právo na život, svobodu a osobní bezpečnost, na spravedlivý proces (před soudem), na respektování soukromého a rodinného života, na svobodu projevu, smýšlení, vyznání a svědomí a další nezcizitelná práva. Zároveň Úmluva mluví i o činech, které tato práva porušují a proto jsou zakázané. Zejména zakazuje mučení, otroctví a nucené práce nebo třeba zákaz diskriminace lidí na základě nějakých odlišností. Československo se k této Úmluvě přidalo v roce 1992 a od té doby je součástí našeho právního řádu, to znamená, že její dodržování je závazné pro nás pro všechny!