Má cenu tenhle vztah ještě zachraňovat? Když se chci rozejít, jde to udělat "dobře?" Když dostanu kopačky, jak to mám zvládnout? Může mě rozchod nějak posílit?
Když máme někoho rádi, sdílíme s ním kus svého života a těžko si dovedeme představit, že bychom se mohli někdy rozejít. Plánujeme společnou budoucnost, vkládáme do vztahu energii, čas, máme společné zážitky, společné věci, kamarády. Čím déle s někým jsme, tím více ho známe – víme, jakému vtipu se zasměje, co rád čte a jaké má rád filmy. Poznáme, když ho něco trápí, dokážeme odhadnout, jak bude na co reagovat, víme, co má rád a co nesnáší. Ve vztahu s tím druhým „prorůstáme“ – je to jako když zasadíte společně dvě rostliny a po nějaké době se jejich kořeny tak propojí, že není poznat, které jsou které.
Když potom ty rostliny chcete oddělit, musíte je doslova od sebe roztrhnout. Slyšíte, jak kořeny praskají, trhají se. Vidíte dvě povadlé chuděry, které neví, jak být bez té druhé a samy vypadají zmrzačeně a neúplně.
Rozchod bolí. Psychologové jej připodobňují ke stavu, jaký lidé prožívají, když jim někdo blízký zemře.
Podobně, jako když nás potká nějaká tragická událost, i při rozchodu procházíme určitými stádii, kdy se s tím postupně vyrovnáváme: nejprve šok – nechceme si to připustit, pak se bráníme – před problémem utíkáme, nebo v nás roste naštvání, snažíme se to zvládnout a vyjednávat, nebo smlouvat, hrajeme na druhého různé habaďůry, aby od nás neodešel. Nakonec nám dojde, že je to marné a propadáme se do deprese.
Teprve po nějaké době se život začne vracet do svých kolejí a my se začneme cítit lépe.
Jenže rozchod prožívají dva a každý jinak. A zpravidla to bývá tak, že jeden rozchod navrhne a ten druhý je pak v roli toho zhrzeného, opuštěného.
Chci se rozejít
Pokud se začneš v mysli zaobírat myšlenkami na ukončení vztahu, nastartovalo se něco, co už dost dobře nejde zastavit. Můžeš se tím trápit ještě dlouho, zkoušet, jestli se věci zázračně nezmění, nebo to prostě rozseknout a jít s pravdou ven.
Mlčením se nic nevyřeší. Vztah je o vás obou, takže pokud máte problémy, jsou to problémy obou. Buď je musíte začít společně řešit, nebo se rozejít. Jiná možnost není – „samo“ se nic nestane.
O samotě si všechno v klidu promysli. Jaký je váš vztah? Možná teď vidíš samá negativa, tvůj protějšek tě štve úplně vším, ale zkus se zamyslet i nad tím, co hezkého vás spojuje. A v čem je vlastně mezi vámi problém? Co bys potřeboval/a aby bylo jinak? A dá se to vůbec změnit?
Pokud dojdeš k jistotě, že chceš vztah definitivně ukončit, pak není moc co řešit a z respektu k tomu druhému bys to měl/a udělat co nejdříve a co možná nejšetrněji: jasně, srozumitelně a přímo. Rozejít se SMSkou nebo zprávou na sociální síti je způsob, který toho druhého poníží. Dávat naděje na návrat nebo navrhovat hned přátelství je zase zraňující. Hrát dvojí hru – rozejít se, ale držet si druhého „v záloze“ není fér. Tvoje rozhodnutí by mělo být pevné, čitelné, ale vyvaruj se krutých „pravd“ typu: „nikdy se mi nelíbila tvoje celulitida na zadku“ nebo „chci chodit s někým chytřejším“. Takové soudy tomu druhému fakt hluboce ublíží a bude tě právem nenávidět. Pravděpodobně to skončí nějakou šílenou scénou, která ti potvrdí, že rozchod byl nezbytný. To ale nepotřebuješ, protože už to víš. Tak proč být zbytečně hnusný.
Přemýšlím o rozchodu, ale…
Cítíš, že vztah není vyhovující, že je v něm mnoho negativního, ale zároveň ti na vztahu a na své holce/svém klukovi záleží? Nemůžeš se rozhodnout, co dělat?
Důležitá je otevřenost a schopnost pojmenovat svoje pocity a problémy ve vztahu. Mluv o sobě, neříkej, jaký je ten druhý, ale co Ty prožíváš.
Pokud je mezi vámi změna možná, pak právě tato krize vám může pomoct. Nemáš co ztratit, buď vztah společně posunete a problémy vyřešíte, nebo se rozejdete a trápení tím pádem také přestane. Ty ale můžeš být v klidu, že jste to zkusili.
Pozor, když začneš se svým protějškem mluvit o tom, že přemýšlíš o rozchodu, dost možná se ten druhý urazí, zraní ho to a začne se chovat tak, že se vlastně rozejde sám/a. Takže jestli v tom nemáš úplně jasno, řekni mu/jí nejen co je špatně, ale také že ti na něm/jí i na vašem vztahu záleží.
Což takhle dát si pauzu?
„Pojďme si dát na chvíli pauzu.“ Věta, která je většinou předzvěstí konce. Když je to ale míněno jako vážný a upřímný pokus na záchranu vztahu, může být pauza užitečná. Proč?
Každý vztah tmelí pozitivní, přitažlivé síly, díky kterým jsme se vůbec dali dohromady. Po čase se začnou objevovat stále více i destruktivní, negativní síly – ty tě přivedly k úvahám o rozchodu, protože převládly nad těmi přitažlivými. A pak jsou tu různé komunikační šumy, nedorozumění, to, že neumíme popsat problémy a mluvit o nich, nebo se před druhým přetvařujeme.
Pokud si dáme pauzu, je možné, že si najednou více uvědomíme to, co se nám v poslední době ztratilo – ony přitažlivé síly, to hezké mezi námi a že nám ten druhý chybí. A možná pak budeme mít chuť zapracovat na vztahu a na vzájemné komunikaci, i když to bude stát hodně odvahy a poctivosti k sobě sama.
Rozhodnete-li se oba pro pauzu, stanovte si jasná pravidla! Určete si čas, na jaký se odloučíte, řekněte si, že po tuto dobu nebudete navazovat nové vztahy apod.
Dostal/a jsem kopačky
Jsi ten/ta, kterého/ou to teď bolí víc, ale věř, že i ten druhý trpí. I on ztrácí iluze, sny, to, co do vztahu ze sebe investoval/a a jak si představoval/a budoucnost. Pokud si to teď nepřiznává, dostane ho/jí depka později, až ty budeš dávno z nejhoršího venku.
Můžeš mít chuť pokusit se ho/jí nějak přesvědčit, abyste spolu zůstali. Je to pochopitelné, ale nedělej to. Čím více se budeš snažit přiblížit, tím více tě ten druhý bude odhánět. Snaž se chovat nenuceně, nevyhledávej ho/ji, nekontaktuj ho/ji. Obrátilo by se to proti Tobě.
Je to tvrdé, ale druhý má právo se rozhodnout, zda s tebou bude, nebo ne. Ty ho nemůžeš k ničemu přinutit. Pokud se k tobě partner/ka vrátí ze soucitu, nebude vám to stejně fungovat a budete se oba trápit, vztah nebude rovnocenný. Lásce se nedá poručit.
Úplně nejlepší je zachovat klid (já vím, když je člověk v šoku a cítí se odkopnutý, jde to dost těžko) – zkus si nejdříve s odstupem utřídit myšlenky, než uděláš něco, čeho bys potom litoval/a.
Jestli chceš vztah obnovit, snaž se pochopit příčinu rozchodu, navrhnout, co můžeš udělat pro změnu k lepšímu a pak už jen mu/jí popřát štěstí a věřit, že se rozhodne správně. Ať už tak či onak.
Je-li váš vztah založený na skutečné lásce, pak mu/jí časem začneš chybět. A pokud není, nic s tím bohužel nenaděláš.
Můžeme být kamarádi?
Jestli jste se právě rozešli, jsou takové úvahy předčasné. Jinými slovy – teď určitě ne: ten, kdo si rozchod nepřál, by to nezvládal. Bylo by příliš zraňující být milované osobě nablízku, ale nemoct se jí dotknout, políbit, prostě dělat to, co bylo ve vztahu běžné a co nám po rozchodu tak chybí.
Pokud je mezi vámi stále nějaké pouto a rozumíte si, pak bude možnost se přátelsky sejít později, až rozchod odezní a bude to pro oba bezpečné.
Partner/ka v mé hlavě
Rozchod je období, proces. Nějakou dobu to trvá, než se zjitřené city uklidní. Je úplně normální, že na něj/ni musíš pořád myslet a v mysli si spolu povídáte, hádáte se. Cítíš se příšerně. Donekonečna si přehráváš scénu, kdy tě urazil/a, ponížil/a. Máš chuť vzít telefon a napsat mu/jí, co je zač? Nedělej to. Partner/ka v tvé hlavě i ten váš nekonečný dialog je z části tvoje fantazie, ne živý/á kluk/holka.
Pokud na něj/ní pořád musíš myslet a je ti čím dál hůř, můžeš zkusit tyhle dvě věci:
Jak překonat rozchod?
Jak to celé přežít? Měj se rád/a! Máš hodnotu tak, jak jsi, sám/a o sobě! Když si to uvědomíš, zjistíš, že tvoje štěstí nezáleží na někom druhém, ale na tobě samém.
Smutkem se nicméně budeš muset prokousat.
Dovol si prožít své emoce, vyplakat se, vyvztekat, vykřičet.
Ze začátku má člověk tendenci k destruktivnímu chování – utápět se v alkoholu a cigaretách, nejíst, nespat, hledat zapomnění v náručí náhodných známostí. Takové puzení je silné, ale člověku to spíš uškodí, než pomůže.
Snaž se neuzavírat ve svých emocích. Vyhledávej společnost opravdových přátel, pomůžou ti překonat nejhorší. Dobré je také psát si deník.
Starej se o sebe, snaž se dobře vypadat, kvalitně jíst a spát. Je známo, že životospráva má velký vliv na psychický stav!
Pomůže Ti pohyb na čerstvém vzduchu, sport, procházky. Lidově řečeno – zkus to rozchodit.
Věnuj se koníčkům, manuálně pracuj. Přijdeš na jiné myšlenky.
Choď ven s kamarády, jezdi na výlety, poznávej nové lidi a nová místa.
Co nás může rozchod naučit
Žádný učený z nebe nespadl a platí to i o partnerských vztazích. Je to tak zařízeno, že nás vztahy – a právě ty neúspěšné – posouvají dál, že s nimi rosteme. Vezmi to jako poučení, životní lekci, přiznej si, co bylo špatně a do dalšího vztahu běž s čistým štítem a s vědomím, co je třeba dělat jinak.
Občas se někomu stane, že se sám z rozchodu nemůže dostat. Uzavře se do sebe, je dlouhodobě depresivní, nebo se bojí navazovat další vztahy. V takovém případě je dobré vyhledat pomoc. Není to žádná ostuda – je to rozhodně lepší, než se trápit!
Ať už je tvoje trápení jakékoli, nebuď v tom sám/a a zajdi na náš pokec. Je to jednoduché, bezplatné a anonymní!
Související články:
Nejčastější mýty o lásce
Když dva se rádi mají
Sex pro začátečníky a středně pokročilé
Není všechno depka, co se mračí
Zdroje:
KLIMEŠ, Jeroným. Partneři a rozchody. Vydání čtvrté. Praha: Portál, 2015. Psychologie (Portál). ISBN 978-80-262-0979-9.
Bolí vás rozchod? Přečtěte si 10 rad, co dělat a na co se vykašlat
Konečná, vystupovat! Kdy je správný čas na rozchod?
Proč rozchody tak bolí
Na konci lásky