Nebo spíše uzavřeme. A ne žádnou konkrétní školu, nýbrž téma, kterému jsme se věnovali v několika předcházejících článcích a také v nedávné soutěži. Soutěž o už máme zdárně za sebou, výherci už byli kontaktování a mohou se těšit na svá nová sluchátka. Přesto zbývá udělat ještě jednu věc, abychom mohli téma uzavřít - jistě, zveřejnit výsledky!
Tedy, ne že bychom tu jmenovitě vypisovali, kdo z vás co napsal, to by samozřejmě vhodné nebylo. Ale z vyhodnocování soutěžního dotazníku vylezlo pár zajímavých informací, podle kterých si můžeme udělat obrázek o českém školství, respektive o tom, jak VY naše školství vnímáte. První zpráva ze statistiky není úplně překvapivá - do školy se většinou netěšíte. S tím se dalo počítat, přesto 78% žáků a studentů, kterým se do školy každé ráno nechce, protože se tam nemají na co těšit, je vcelku dost. Důvodů, proč tomu tak je, určitě může být více, ale řekl bych, že jedním z těch hlavních (navíc ten, který můžeme jednoduše změnit), je nahlížení na věc. Opravdu není ve škole vůbec nic, kvůli čemu bychom se tam mohli těšit? Kamarádi? Jeden jediný oblíbený předmět? Je jasné, že pokud někdo každodenně terčem šikany, nebude mít ráno přesvědčivou motivaci vstát z postele a do školních škamen zamířit, ale to by se tří čtvrtin populace týkat nemělo.
Když jsme zmínili tu šikanu, tak u ní chvíli zůstaneme, protože na tu byla zaměřena druhá anketní otázka. A výsledek je ciferně totožný - 78% z vás se setkalo nebo setkává se šikanou. Avšak hledat přímou souvislost mezi tímto a tím prvním číslem by mohla být chyba. Otázka totiž nezněla, kdo je terčem šikany, nýbrž kdo se s ní setkal. Tedy jako oběť, ale třeba i jako svěděk nebo dokonce jako agresor. Pokud i Ty patříš mezi toto vysoké procento lidí, kteří se šikanou mají zkušenost, obzvlášť jestli je tato zkušenost ještě aktuální, vzpomeň si na radu z nedávného článku - nemlč o šikaně! Krátkodobý nebo jednorázový konflikt totiž může zúčastněný jedinec přejít vcelku bez újmy, ale dlouhotrvající cílená agrese a ponižování se zákonnitě nehezky podepíše nejen na oběti, ale právě i na agresorech a přihlížejících. Další výstup z dotazníku, tedy procento žáků, kteří by šli za svým učitelem, kdyby si všimli šikany, je zatím bohužel nepříjemně nízké - tuto možnost vidí jako řešení jen třetina odpovídajících. Škola má zákonnou povinnost šikanu řešit. Ovšem musí o tom vědět, přičemž většina agresorů umí své počínání efektivně maskovat. Nebuď tedy k šikaně slepý/slepá a informuj o ní ty, kteří s ní mohou něco udělat.
Další otázka se týkala toho, zda máš ve škole někoho, s kým se můžeš bavit o svých problémech. Zjištění, že přes osmdesát procent žáků a studentů má tuto možnost, je celkem dobrá zpráva. Znamená totiž nejenom to, že většina lidí má příležitost se někomu ze svých starostí vypovídat, ale jelikož i ty zpovědní vrby sdílejí stejné prostředí (ať už jako školní psycholog, učitel nebo výchovný poradce), je vysoká pravděpodobnost, že se ten problém bude řešit a nebude přetrvávat a stupňovat.
Máš ve škole učitele, kterého se bojíš? Třetina z vás to tak má. Taky jsem takového učitele měl. Házel po žácích svazek klíčů ve chvíli, kdy se mu zdálo, že dotyčný neposlouchá. Nebo že stále nepochopil látku, přestože podle mínění učitele ji měl dávno zvládat. Nikdo si před ním nemohl být jistý, že se důlek způsobený dopadem klíčů neobjeví zrovna na jeho hlavě. Naštěstí takoví učitelé patří povětšinou už do minulosti, což potvrzuje i výsledek statistiky. A pokud patříš do té třetinové menšiny, nezoufej, každá situace má své řešení a s každým strachem se dá pracovat. Jestli jsi přesvědčen/a, že jsi v právu a že si na Tebe učitel/ka zasedl/a, neboj se to někomu říct - není to bonzování, je to jediné řešení, které ze své pozice můžeš udělat.
A to už je (slibuju) na nějakou dobu všechno, čím Ti tu budeme školu připomínat, a budeme se věnovat zase jiným tématům. Pokud by však pro Tebe byla škola nebo cokoliv s ní spojeného tak silným tématem, že si s ním nebudeš sám vědět rady, obrať se na nás a napiš nám na Pokec!
Ještě devět měsíců... Jak já tohle přežiju?!
Jak přežít špatný kolektiv
Zase pětka? Za co?
Nemlč o šikaně!
Jak to všechno (ne)stihnout?