I pokud patříš mezi žáky či studenty těch několika málo poctivých škol, které táhly výuku (nebo alespoň pobyt ve škole) až do posledního červnového dne, teď už máš volno. Hotovo, konec, šlus, frei. Víš, jak s ním naložit a co na Tebe čeká?
V první řadě Ti chci pogratulovat, že jsi zvládl/a další sadu desetiměsíčního vzdělávání, soustředění, makání. A přeji Ti, ať si následující prázdniny užiješ měrou vrchovatou. Co však přeji ze všeho nejvíc, je, aby po prázdninách zůstaly jen ty pozitivní vzpomínky, ne negativní, jejichž příčiny se však podle statistik vyskytují nejvíce právě o prázdninách.
Že mohou během července a srpna přibýt šrámy na těle, to všichni víme. Když jsem chodil na základku já, ředitelka nás varovala před úrazy a skrytými hrozbami školním rozhlasem těsně před předáváním vysvědčení. Předpokládám, že i dnes na to jsou nějaké informační kanály a že tedy každý ví o tom, jak se má chránit před klíšťaty, že nemá skákat do neznámé vody (a do té známé taky radši opatrně), že nemá jíst nezralé ovoce a má si dávat pozor na hady s klikatým zbarvením, protože ti jsou jedovatí.
Před čím nás ale nikdo nevaroval, jsou nebezpečí zcela jiného charakteru, která po sobě nechávají vážnější jizvy na duši. Zaměstnanci Dětského krizového centra a dalších krizových linek pro děti a mládež právě v létě řeší největší počty případů, kdy je dětem nebo mladým lidem nějak ubližováno. Tím jednoznačně nejvážnějším případem bývá znásilnění. Na vině je mnoho faktorů, kterým bude vévodit nejspíše alkohol. Prázdniny jsou ideální příležitostí pro různé mejdany, párty a večírky. Rodiče bývají benevolentnější a dovolují na tyto párty chodit jednak mladším dětem, jednak do pozdějších hodin. Nemusí se však jednat ani o nějakou divokou kalbu, už jenom to, že děti tráví mnohem více času "nehlídaně" (tím mám na mysli bez toho, že by rodiče věděli, kde a s kým se pravděpodobně vyskytuje - ve škole, na kroužku, v klubu..., ne že by Tě rodiče měli mít pořád na očích), je faktor, který riziko zvyšuje. Co je však překvapivé (a zároveň nejzrůdnější) - násilník v naprosté většině případů není ošklivý pán v dlouhém kabátě, co špehuje děti v křoví na koupališti. Nejčastěji je jím někdo z rodiny nebo blízkého okruhu známých. Nechci tím říct, abys doma chodil/a do postele s připravenou zbraní, to je hloupost. Ale nejednou jsem slyšel o různých rodinných oslavách, kde strýček s jiskrou v oku naléval alkohol své neteři - přece už je skoro dospělá ženská -...
Většině takových případů se však dá vyvarovat, protože nepřicházejí jako blesk z čistého nebe, ale na detailech můžeš vysledovat, že se něco děje. A především se některým rizikovým situacím můžeš zcela vyhnout. Tak třeba jet na chatu s kamarádama, kam Tě zve ten největší frajer Pepa z deváté bé, co už měl deset holek, nemusí být nejlepší nápad. Domlouvat si koupání v zatopeném lomu za městem s člověkem, se kterým ses včera seznámil/a na facebooku, to taky dost smrdí. A ty náznaky? Tak třeba pokud s Tebou někdo najednou jedná nezvykle "dospěle", je-li Ti dvanáct třináct let, může být znamením i něčeho jiného, než že dotyčný oceňuje Tvoji mentální zralost na patřičný věk... Případně pokud někdo chováním nebo mluvením překračuje hranice doposud běžného chování pro váš vztah - většinou nebývá normální, aby Tě někdo z rodiny hladil po stehnech; ani nepatří do kamarádského vztahu plácání po zadku nebo sahání na prsa. Zrovna tak vybízení k hrám, jejichž principem je fyzický kontakt/líbání/svlékání, by u Tebe mělo vzbudit minimálně podezření, že ta hrátekchtivá osoba má něco za lubem. Flaška není dospělácká hra.
Chceš ještě zvýšit svoje bezpečí? Zkus následující rady:
1. dávej rodičům vědět, kde a s kým jsi. Nemusíš jim hlásit každý krok, ale Tvoji přibližnou lokaci a skupinu osob, se kterou tam jsi, to by asi vědět mohli.
2. rozmýšlej, s kým kam půjdeš/pojedeš. I když Tě zrovna nepozve ten Pepa z deváté bé, může Tě pozvat třeba kamarádka na víkend se svými příbuznými. Vždycky dávej pozor, aby na takových společných akcích byl někdo, na koho se můžeš absolutně spolehnout a tak jako tak by o takových akcích měli vždycky vědět rodiče. Včetně přesné adresy, kde to je, a domluveném intervalu, v kterém se budeš hlásit.
3. pokud se chystáš na tábor, zkus si o organizaci, která jej pořádá, něco zjistit. Teda, to by měli udělat rodiče, ale ty jim můžeš pomoct. Zeptej se kamarádů, kteří už na takovém táboře byli, zkus najít nějaké info na netu. Jet na tábor s organizací, kterou nikdo nezná, na webu o nich není zmínka a pozval Tě na něj sympatickej týpek v parku, může být dost velká chyba. Naopak na táborech, které pořádají nízkoprahy, které znáš, skauti nebo DDM, se kterými se stýkáš pravidelně v průběhu roku, bys měl/a být v bezpečí.
4. jestliže máš nějaké pochybnosti, svěř se! Nenechávej věci zacházet moc daleko. Radši se pobav s rodiči, v klubu, s kamarádem... o všem, co se Ti nezdá, než abys to nechal/a být s přáním, že to je asi normální...