Ať jsi kluk, nebo holka, ať je Ti 10, 14, 18 let, ať bydlíš ve městě, či na vesnici, této události sis nemohl/a nevšimnout. Prezidentské volby. Už řadu měsíců se na nás z billboardů kolem cest usmívají postarší pánové a snaží se urvat si naši přízeň. Vlastně se snažili, včera totiž skončilo první kolo těchto voleb. Co bude následovat dál? A proč je taková volba důležitá?
Když jsem byl na základní škole, v každé učebně visel nad katedrou obraz prezidenta, který požíval vší vážnosti. V pozdějších letech jsem si při občasných návštěvách škol všiml, že už mnohde tento portrét chybí. Zda je to tím, že jsme jako společnost méně uctiví, či zda si tehdy aktuální prezidenti šli svému nevyvěšení naproti svým chováním, to nechám na posouzení každému. Tak či tak je ale funkce prezidenta u nás stále vysoce vážená. Není proto divu, že právě se odehrávající prezidentské volby vyvolávají tolik vášní. Co vlastně takový český prezident dělá?
V České republice funguje takzvaná parlamentní demokracie. Nikoliv prezidentská, jako třeba v USA, ani poloprezidentská (například ve Francii). To znamená, že český prezident nemá takové pravomoci jako ten americký (ne proto, že jsme menší země, ale proto, že u nás více funkcí zastává parlament). Neznamená to však, že by byl náš prezident jen figurkou, která vítá důležité zahraniční návštěvy a pronáší projevy na státní svátky. Oproti například německému prezidentovi má těch pravomocí vcelku dost, například:
Naštěstí u nás celkem dobře funguje rozdělení moci na soudní, výkonnou a zákonodárnou, přičemž všechny složky se trochu ovlivňují a mohou jednu z nich trochu brzdit, kdyby se zbláznila a konala v neprospěch republiky. Takže si ani prezident nemůže dělat všechno, co se mu zlíbí.
Prezident je u nás přímo volený. To znamená, že všichni dospělí občané ČR (pokud z nějakého důvodu nepozbyli volební právo) mohli jít k volbám a hlasovat pro svého kandidáta. Ovšem nebylo tomu tak vždycky, vlastně je to celkem novinka. Už Tomáše Garrigua Masaryka volili pouze poslanci a senátoři a tento zvyk vydržel až do roku 2012 (vlastně nevím, kdo přesně volil prezidenta v éře vlády komunismu, ale tam to bylo celkem jedno, tam byly všechny volby stejně jenom na oko). V roce 2013 se konala historicky první přímá volba prezidenta ČR, kterou vyhrál, jak asi víte, Miloš Zeman, který v těch letošních volbách svůj post obhajuje.
Do samotné volby se nemůže přihlásit jen tak někdo. Kandidátovi musí být aspoň 40 let, nesmí být odsouzen z velezrady a nesmí kandidovat, pokud už byl dvakrát prezidentem. A taky musí sehnat pár lidí, kteří jeho kandidaturu podpoří. Buď ho musí podpořit deset senátorů, dvacet poslanců nebo 50 000 občanů v petici. Letos tyto podmínky splnilo devět kandidátů a těm voliči odevzdávali v pátek a v sobotu své hlasy.
Kdyby se bylo stalo, že by někdo z kandidátů hned v tom první kole získal přes 50 % hlasů (při stejné volební účasti, jaká byla, by to znamenalo něco málo přes 2,5 milionu hlasů), stal by se rovnou vítězem voleb a tedy i novým prezidentem. Jelikož však k ničemu takovému nedošlo, postoupili první dva kandidáti s nejvíce hlasy do kola druhého.
To se bude konat 26. ledna od 14:00 do 22:00 a 27. ledna od 8:00 do 14:00 a v tomto kole změří síly stávající prezident Miloš Zeman a jeho vyzyvatel Jiří Drahoš. Kdo dostane ve druhém kole více hlasů, stane se prezidentem (samozřejmě až po nějakých formálních procedurách a složení prezidentského slibu), i kdyby dostal třeba jen o jeden hlas víc (taková náhoda se však nestává).
Těm z vás, kterým už bylo osmnáct let, a mohou volit, tedy přeji šťastnou a uváženou volbu a prosím, abyste opravdu volit šli a nenechávali za sebe rozhodovat druhé. Těm mladším, kterých se letošní volba ještě aktivně netýká, doporučuji, ať se na to zkusí aspoň zpovzdálí dívat, aby se v tom zorientovali a za pět let nebyli zaskočení, co všechno takové volby obnáší. A nám všem přeji, ať na příštích pět let získáme prezidenta, za kterého se nebudeme muset stydět a který bude dělat naší zemi dobrou službu u nás a dobré jméno v zahraničí.